Trvalky

Články, které odolávají času.

Glosář

LEGRANDON na květen 2020:

-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!

Legrandon na duben 2016

V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:

„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“

Legrandon na prosinec

Stěžoval si děda u lékaře:

“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”

“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”

“Ne, jenom ať tolik nedupou!”

Legrandon na listopad

Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.

Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.

Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.

“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.

Legrandon na říjen

V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…

=

Legrandon na září

žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?

Legrandon na srpen

Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”

 

Legrandon na červenec

Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”

Legrandon na červen

Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”

Legrandon na květen

„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“

Legrandon na duben

To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”

Legrandon na březen

Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:

1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.

Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂

Za zrcadlem

23. 11. 2010 | Autor: Jana Tomasová | Rubrika: Recepty pro život

Dva dny jsem oka nezamhouřila. Hladina hluku v mém okolí se stala nesnesitelnou, a tak jsem se rozhodla, že jeden generátor hluku zruším uložením ke spánku.

Vzdychnu si a jdu po schodech nahoru do patra.
“Maminkooooo!!!” Ostrý zvuk dětského hlasu na chvíli svou odlišnou frekvencí přehluší ostatní zvuky.
Úplně cítím záplavu adrenalinu, kterým se zalívá můj organismu. Mám chuť nejdříve spíš útočit než utíkat, ale pak mě na chvíli pohltí příjemnější představa útěku. Jenže kam? A kudy? A jak?
Ovládnu se, zmobilizuji zbytek rodičovské rozvahy a optám se hlásku, i když asi o trochu hlasitěji než bych chtěla: “Co potřebuješ? Nevidíš, že jdu ukládat bratra?”
Odpovědí je mi vzlykot.
Opakuji otázku, o poznání nedůtklivěji: “Co potřebuješ?!”
“Maminko, neodcházej!”
Řev, jehož zdroj je na mé levé ruce, nabírá opět na intenzitě.
“Já přeci nikam nejdu, jdu uložit bratra nahoru!”
“A neodejdeš mi pryč?” vzlyká hlásek.
I rodičovské ohledy mají své meze.
“Jak???” Skoro zařvu hystericky. “Kudy bych asi odešla???”
Setkám se s nechápavým pohledem. Vidím, že moje otázka ho zarazila. Na odpověď nečekám a rázným krokem doprovázeným rytmickou melodií řevu na mé ruce vyrazím po schodech nahoru.
“Je možné, aby v jeho věku mu nebylo jasné, že pokud nemáme na střeše heliport, tak odejít nemůžu???” ptám se polohlasem sama sebe.
“To bych musela vstoupit do Země za zrcadlem jako Alenka, abych mohla odsud teď zmizet. Nebo bych prolezla myší dírou do Království žlutého sýra?” Pokračuji v rozčilování se, ale už se začínám trochu usmívat.
Jasně, možná právě tohle si představoval, než jsem jeho představy utloukla svou představám již odrostlou logickou otázkou.
Ne, i když už je ve věku, kdy by měl s jistotou vědět, že odsud neuteču, tak jsem za něj ráda, že to tak není. Zatím to jistě neví.
Ono není kam spěchat, o co by byl svět lepší s existující variantou Země za zrcadlem.
(Alenku jsem nikdy nepřečetla. Země za zrcadlem jsem se bála 🙂

Napsat komentář