“Mamí, co je to sauna?” padne, bez varování, na situaci zcela nečekaný dotaz.
“V sauně je vysoká teplota, pára, lidé se tam chodí na chvíli zahřát a zpotit, což je zdravé, stimuluje to imunitní systém… a tak,” snažím se vysvětlovat, přičemž opět zjišťuji, že někdy i zdánlivě jednoduchý dětský dotaz může přinést vysvětlovací problém.
“Hmmm…”
Čekám, co bude dál.
“Může tam prý být až sto stupňů!”
Toto je jedna z chvil, které jsou snem každého správného edukativního rodiče – zajímavým příkladem půjde něco velmi poučného hezky názorně vysvětlit.
Skoro slavnostně se nadechnu… a začnu: “A to je právě zajímavé!”
Syn si mě změří pohledem, který se snaží odhadnout, jestli opravdu je nějaká šance se dozvědět něco zajímavého i pro něj. Nebo spíš to bude mít pointu jako to obvykle mívá, to jest pro něj zcela nepodstatnou.
Míra nadšení v mém výrazu ho ale přeci jen upoutá.
“Když necháš v takové sauně po nějakou dobu vajíčko, tak se uvaří, ale člověk, ten se neuvaří!” dramatický důraz na slova “uvaří”, “člověk” a “neuvaří”.
Nechávám to šokující sdělení nejdříve doznít, pak pokračuji hlasem ještě o něco dramatičtějším. “Jestlipak víš proč?”
“Nevím,” dostane se mi ihned stručně lakonické odpovědi.
Nevzdávám se: “Zkus se zamyslet!”
Zamyšlení trvalo asi tři sekundy: “Nevim”
“Je to tím, že člověk, na rozdíl od neživých věcí, se umí výkyvům teplot bránit termoregulací!”
Vyčkávavě stojím a čekám dotaz, co je termoregulace. Ten nepřichází, proto pokračuji sama: “Například ve velké zimě se tělo snaží dělat všechno pro to, aby teplo udržel a naopak ve velkém vedru, aby teplo co nejvíc odevzdal.”
“Sauně se tedy člověk potí, tím se ochlazuje…” Syn pohybem ruky zastaví příval edukace, a pak pomalu řekne: “Vajíčko je přeci taky živé nebo ne?”
“Taková pěkně výchovná věc a on mi to musí šťouravými dotazy kazit???” pomyslím si rozladěně.
Nahlas ale nedávám své zklamání poznat: “Musí to být teplokrevný, již samostatného života schopný živočich, ne zárodek, aby měl termoregulaci!”
“Navíc ne každé vajíčko má v sobě kuře,” neodpustím si sarkastický, převahu naznačující dovětek.
“To by muselo být už vylíhnuté kuře, nebo spíš dospělá slepice…”
V tento okamžik ještě netuším, jak si postupně a neodvratitelně nabíhám…
“Mamí, a co teda dělá taková slepice v sauně?”
“Dostane mě, už zase mě dostane!” nechce se mně přiznat.
Zoufale se snažím něco vymyslet. “Mává křídly? Vyplazuje jazyk? Má slepice jazyk???” V hlavě mně jede obraz za obrazem.
Syn mě pozoruje skoro soucitně.
“Maminko, co třeba kokokodáááák…?”
Výchovná lekce pro dnes skončila.
Řekla bych, že teď nějaký čas edukativní nebudu.
Ale aspoň něco jsem se naučila… co dělá slepice v sauně 😉
SCI FI
Kvoká kvoká slepice
a přemýšlí
velice
jak se kdysi hrozně
bála
než se z vejce
vyklubala
Teď zas má problém
jinačí
bojí se
co
vytlačí….
http://ateo.cz/f/images/i/info.jpg