Nejkrásnější vlaky

„Vlak byl tehdá pro nás všechno. To bylo volání dálek, cizí kraje, výlety do lesů a k vodě. Těžko říct, jestli jsem jel z Prahy kvůli přírodě nebo kvůli tomu vlaku. Hergot, to bylo krásný!“ vypráví ve svých vzpomínkách herec Jaroslav Štercl. Pojeďme na výlet s ním…

Posázavský Pacifik

Dodnes je Posázaví kouzelný kraj lesů a skal. Nádherná divočina s romanticky rozervaným kaňonem řeky, kde hučí peřeje a po zalesněných úbočích se vinou křivolaké stezky k dřevěným srubům, přilepeným jako orlí hnízda vysoko nad údolím. Po staletí to býval drsný kraj dřevorubeckých, kamenických a vorařských rodů, které živil jen les, skála a řeka. Vše se změnilo na přelomu 19. a 20. století, kdy se sázavskými břehy prodrala jedna z nejstarších českých železnic, která lidem z měst kaňon Sázavy zpřístupnila. A právě na ni vás zveme spolu s pamětníky, jejichž vzpomínky vám dají nahlédnout do dob, kdy Posázavský Pacifik na trase Praha-Braník – Čerčany vozil každý pátek stovky lidí.

„Už jen to čekání na vlak bylo ohromný,“ vypráví Jaroslav Štercl. „Vjížděl na Branické nádraží za neustálého houkání a volání průvodčích: ‚Ustupte!‘, protože kolejiště bylo plné cestujících. Když konečně vagony zastavily, byli jste do vlaku doslova vtlačeni hrnoucím se davem. Lidé obsadili úplně všechno. Služební vůz, záchody, žebříky na střeše vozů i střechy samé. Odjezd přecpaného vlaku se nedával výpravkou, ale povelem strojvedoucímu: ‚Trvale pískejte a pomalu zabírejte, jinak neodjedete.‘ Před prvním tunelem bylo třeba zastavit a sundat divoké trampy ze střech, aby někdo nepřišel hlavu! Za Jarovem zase cestující pobízeli lidi na stupátkách, aby zatlačili a přeplněný vlak se vůbec rozjel, protože trať tam má stoupání 15 promile.“

Název Posázavský Pacifik zvolili pro svou oblíbenou lokálku právě mladí trampové, kteří si od konce 19. století do divoké přírody kolem Sázavy promítali vysněnou krajinu svých představ z četby dobrodružné literatury.

I vy se můžete vydat z pražských Vršovic, Braníka či Modřan dvoupatrovou lokálkou přes Vrané směrem na Čerčany… a případně i dál kolem romantického hradu Český Šternberk až do Světlé nad Sázavou. Davů cestujících už se bát nemusíte. Ale během několikahodinové jízdy stále ještě můžete obdivovat původní odvážné stavitelské dílo, které vzniklo v neuvěřitelně kopcovitém a skalnatém terénu v celé délce Posázaví.

Na trase bylo proraženo patnáct tunelů a údolí musela být překlenuta třemi kamennými a pěti ocelovými mosty. Ten nejzajímavější, Žampach, se vzpíná na sedmi obloucích přes údolí Kocour u Jílového. V roce 1899 byl díky svým 41,5 metru výšky (to je o pouhý metr méně než pražský Nuselský most) nejvyšším železničním kamenným mostem v Čechách.

Ať vystoupíte kdekoliv a sejdete k vodě, najdete u Sázavy osady s indiánskými totemy a romantickými jmény jako Údolí ticha, Arizona, Ogden či Toronto, kde v minulém století zpíval u táboráků své písně o Niagaře, podbarvené šumem sázavských jezů a duněním kol funící lokálky, otec českého trampingu Bob Hurikán.

Celodenní výlet: Když vystoupíte z vlaku v Týnci nad Sázavou, můžete si v půjčovně lodí Bisport kousek od nádraží najmout raft nebo kanoi a vydat se jednou z nejhezčích vodáckých tras v Česku divokými peřejemi směrem na Pikovice. Plavba trvá čtyři pět hodin a končí pod Pikovickým mostem. Tady vynesete lodě na louku, kde vaše plavidlo vrátíte pronajímající společnosti. Pak po lávce pro pěší přejdete k zastávce vlaku Petrov-Chlomek.

 Informace: Cesta z Vršovic přes Braník do Čerčan měří 57 km, trvá dvě hodiny, plné jízdné stojí 78 Kč. Z Čerčan do Světlé nad Sázavou ujede vlak 90 km za více než tři hodiny a lístek stojí 118 Kč.

(www.pacifikem.cz, www.bisport.cz )

Napsat komentář