V souvislosti s tím “stát se rodičem” mě mnoho věcí překvapilo. Některé z nich byly věci veliké, zásadní, důležité, některé naopak zcela nepodstatné drobnosti.
Někdy jsem nad tím zjištěním jen údivně zavrtěla hlavou, někdy povzdychla, ale někdy také zasmála, jak mohou mít věci i další, jiné stránky…
Příchod prvorozeného do našeho domova se (mimo jiné) projevil na našem seznamu “co koupit”. Spousta věcí z lékárny, z drogerie…
Takové mimino toho potřebuje (I když ono je to asi relativní, co opravdu dítě potřebuje. Dobře si pamatuji situace, kdy jsem byla okolnostmi donucena se bez těchto “superpotřebných” věcí obejít, i delší dobu a ono to také šlo 😉 )
Přítomnost nových miminovských položek na seznamu k nákupu ale moc překvapivá samozřejmě nebyla.
Ale začala se tam také objevovat jedna položka, která sice na seznamu sem tam byla i v bezdětném období, ale její frekvence se s přítomností dítěte, posléze dvou dětí, významně zvýšila.
“Tužkové baterky” čtu vždy někde na čelných místech seznamu.
“Baterky – tužkové 8x” bývá tam psáno někdy mou, někdy mužovou rukou.
Občas podlehnu pocitu, že to není možné, a nápis “Baterky!!! Tužkové 8x (aspoň!!!)” zkusím ignorovat.
“Vždyť jsem je kupovala minulý týden!” vzdorovitě minu příslušný regál v obchodě.
“Ty baterky tam jsou určitě omylem,” pokračuji ve svých protibaterkových úvahách.
“Někdo si asi nevšiml, že už jsem je kupovala,” dodám ještě na závěr ironicky a se zcela konkrétní představou, kdo ten “někdo” je..
“Tužkovky jsi nekoupila?” otáže se muž, jen co vejdu do dveří.
Nadechnu se a pomalu řeknu: “Už jsem je kupovala minulý týden!”
“Ale žádné tam nejsou?” trochu defenzivně odvětí muž.
S pocitem převahy, dané schopností se v tomto žensky srovnaném světě lépe orientovat, volným krokem dojdu k šuplíku, kde bývají uloženy, s elegantním rozmachem (a již dopředu i s pocitem vítězství) ho otevřu, chci je nahmátnout a zjistím, že opravdu není co.
Chvíli štrachám, obviňuji všechny jen trochu pro odebrání a schování baterek představitelné členy domácnosti. Ale výsledek nula.
Nejsou…
Pohled muže jasně říká: “Já ti to přeci říkal…”
Hned příští nákup nakoupím několik desítek tužkových baterií. A pak několik týdnů (nebo možná jen dnů) pokaždé otvírám onen šuplík s pocitem, že teď problém nebude, takovou horu baterek spotřebovat snad ani nelze.
Ale stejně jednou dojdou, stejně jednou tam sáhnu a bude tam poslední jediná, když já budu potřebovat čtyři…
Nechápu to. Já asi opravdu mám děti na tužkové baterie…
