Tenhle týden se sázkový jackpot vyšplhal na 84,528.000 korun. Neváhal jsem a vsadil si také. Celkem deset řádků. Kdyby poručík Colombo dostal do rukou můj potvrzený tiket, snadno by asi přišel na to, že se tam nejčastěji objevuje rozepsané datum mého narození. To má totiž, podle mne, tu největší pravděpodobnost, že bude tentokrát vylosováno.
Tak, želízko mám v ohni, teď musím jenom trpělivě čekat. Jsou sázející, kteří si na svou sázenku vzpomenou až tehdy, když se vylosovaná čísla objeví na jejich obrazovce. Nepatřím mezi ně. Protože pokaždé stoprocentně s výhrou počítám, (proč bych jinak vsadil neuvěřitelných stošedesát korun?), dlouhé hodiny přemýšlím o tom, co udělám s výhrou, s těmi 84,531.000, jak se změní můj život…
Tak předně si koupím nové auto! Forda nebo Mercedes! Japonský foťák s citlivostí nejméně 25 pixelů. Novou videokameru. Předplatím si výlet daleko do Ásie. Projít se po Čínské zdi je totiž moje životní touha. Daruji nějakému chudákovi svůj současný monitor a pořídím si konečně ten LCD, jako mají třeba úřednice v naší spořitelně. Pochopitelně, že si najmu i čističe bot a zametače drobečků…
„Něco bys dal snad dětem a vnoučatům, ne?! zarazila mě v utrácení výhry moje žena, když jsem se jí zmínil o svých plánech do budoucna.
„Vnoučatům!“ odvětil jsem. „To je skoro stejné jako kdybych dal peníze našim dvěma dětem, ne?“
„Jistě!“ souhlasila Jarka a vyzvídala dál:“Máme tři, tak kolik by od tebe každé dostalo?“
Nemohla mě přistihnout při nějaké nepromyšlenosti.“Každé 176.000!!!“
„Zbláznil ses?“ vyhrkla.“Ty vyhraješ skoro devadesát milionů a těm chudáčkům bys dal jen pár tisícovek?!
„Pár, jo?“ ušklíbl jsem se.“A jakou představu máš ty?“
„Dostanou od nás tolik, aby každému mohli rodiče koupit slušný baráček!“
„Ale takhle tu výhru rozfofrujem za pár dní! Dáš jim na barák, na vybavení domácnosti, pak každému koupíš nové auto…a co zbyde nám na stáří? Vzpomeň si na staré anglické přísloví, které praví, že správní rodiče se musí snažit utratit dědictví svých dětí! To ty si pro sebe nechceš nic koupit?
„Ne. Já mám všechno!“
„Tak jak to, že když otevřeš šatník, pokaždé vzdycháš, že nemáš co na sebe?“
„Víš co? Nech toho! S tebou se nedá rozumně mluvit!“ učinila moje žena tečku za naším finančním rozhovorem.
Toho večera se mi špatně usínalo. Ostatně ani následující noci nebyly klidné. Většinou jsem se toulal po světě. Jedné cestovce jsem zaplatil poznávací zájezd na ostrov Rapa – Nui, abych se mohl dotknout svou vlastní rukou soch, které údajně vytesali šikovní příslušníci nějaké mimozemské civilizace, toulal se noční Paříží a především s pomocí dobře placených šerpů zdolával postupně bez kyslíkové masky jednu osmitisícovku za druhou. Poznal jsem, že Nepál je krásná země, ale co je proti Česku, kde téměř na každém kroku potkáváme budoucí nebo i ty dřívější Miss World.
Nejhorší nocí byla ale ta na dnešek. Už za pár hodin, budou totiž losována čísla, která mě zcela určitě posunou i mezi VIPy. Co bude hrozné – že vzhledem k tomu budu muset asi přistoupit na nákup nějakého toho supermoderního oblečení. Nevím proč, ale já se ani ve snu neprocházím rád po molu. A tohle utrpení jsem v noci na dnešek, bohužel, musel několikrát podstoupit.
Rozhodující den D se neskutečně vleče. Sleduji pozorně čas. Říkám si: už za dvě hodiny, za hodinu, ještě pár čerstvých televizních zpráv, moje srdce na je blízko infarktu, usedám s tiketem a tužkou v ruce do křesla, v podivné křeči se pokouším hrát kliďase, napadá mě, že bych klidně bral i nějakou nižší výhru, ale pozor, už se objevují vylosovaná čísla!
Zapisuji si pozorně: 2, 8, 10, 28, 1, 9. A prémie 19.
A se zápisem končím. S čísly na mém tiketu se shodují pouze dva vylosované tipy.
Takže nic. Pa pa pa pam…! končím i já svou Osudovou symfonii. Žádná Čína, žádné procházky pařížskými nocemi, všechno jako dřív!
Potlačuji zklamání. Pak mě vlna zloby přinese otázku, kdo asi vyhrál?! Vylosovaná čísla i jejich pořadí je mi totiž podezřele známé. Ano, 28. 10. 1955 se přece narodil… no kdo jiný než Bill Gates, nejbohatší muž planety?!
Proti takovým se těžko bojuje. Ti zřejmě vyhrávají nejčastěji. A já, trouba, zbytečně vyhodím stošedesát korun. Co všechno jsem si za ně mohl koupit!
Freedigitalphoto, Salvatore Vuono
Sotva jsem se zbavil slzavé nálady, kterou jsem prožíval při psaní tohoto fejetonu, dostal jsem e-mail od jistého p. Jana Krůty, který se mi neostyšně chlubí, že vyhrál v nedělním tahu Sportky neuvěřitelných 90,-Kč! Přitom vsadil pouhých 160,-Kč.
A já nic!
Nu řekněte sami: je tento svět spravedlivý?!
Taky sázím , ne pravidelně , ale sázím 10 štastných. Minulý týden výhra 180 kč heč a včera 60 kč , samé super výhry.Taky sním o tom , kdyby se to štěstí unavilo a sedlo na můj tiket , co bych s tím udělala . To je však jen sen ,ale co kdyby?? a proto si jdu vsadit opět a tajně doufat……..
Elli, občas se také podaří, Nejvíc však do těch dvou set. Ale nějak enormní radost se nedostavuje, a tak tu výhru vrazím do další sázky. No a je to. Zase nic. Zaříkávámse, že naposledy, ale tahle loterie, ta je fakt jen pro naivní, jako jsem i já. Je ve světě ojedinělá.. už pro ty částky.. ukažte mi jinou, někde kolem, v A. nebo D, a nebo u jiných sousedů- posloupnost- 80 melounů, pak např 200 tis, pak 30, pak dvě sta, nebo 80kč. Neskutečnéééé. Tohle není loterie, ale švindl, na který stejně nikdo nemůže. Stačil se dotknot jednou Topolánek a jak pochodil. Dobře to má Hušák vymyšlené a stát jen přihlíží, nic jiného mu nezbývá.. A kdo ví, možná se zase kluci z hora mají z nás naivů také dobře. A vlastně? Kde jsou ti sportovci? Je to sportka, ne??,
Podobné rozpravy vedeme někdy doma taky, ale je to jen teorie, protože nevsázíme. Naši sousedi jsou ve věku okolo 75 let a vsází poctivě každý týden již mnoho let a jen občas vyhrajou něco okolo 200 Kč. Jsem lakomý a je mi líto peněz za sázenku, ale když vidím v telce ty reklamy a ty ohromné částky peněz tak si někdy taky říkám “co kdyby”.
Sázím pravidelně. Pravidelně vyhrávám prdlačku.
V kostele v Edinburghu klečí Patrik a už dvě hodiny se usilovně modlí: “Panebože, nech mě vyhrát v loterii, už třicet let tě o to prosím.” Náhle se shora ozve hlas: “Rád, milý synu, ale musíš si aspoň jednou koupit los.”
Pane doktore, “ten shora” mi Vás seslal s tímto fórem! Lup – a už je v Kalendáriu 🙂 Díky!