Jsem žádaný

Platonicky jsem se zamiloval. Do modelky propagující v televizní reklamě sladkou lahůdku. Není krásnější než jiné modelky, ale způsob, jakým si olizuje prstík umatlaný čokoládou, je nenapodobitelný, úchvatný, dojemný, vzrušující… .

Neubráním se tomu, abych v onom olizovacím momentu nahlas nevzdychl. Manželka se zase neubrání komentáři: „ Neblbni, dědku! Už ji vidím, jak by se olizovala, kdyby tě viděla nastupovat do tramvaje s modrou hadrovou taškou přes rameno. Na tu nemáš věk, fyzičku ani peníze.“

Nedalo mi to. Život přece nekončí šedesátkou! Láska přece kvete v každém věku! Přece bych – kdybych neměl ještě stále krásnou, milou a chytrou manželku – při troše štěstí musel narazit na ženu, která by se sice neolizovala, ale měla by mě ráda. Začal jsem listovat v inzerátech v novinách i na internetu.

Zatrhával jsem a tiskl. Za jediný den jsem manželce předložil hrst písemných dokumentů svědčících o tom, že i já jsem ještě pořád žádaný. Mnoho žen, které samota tíží, dávalo totiž zájemcům jedinou podmínku ke společnému životu: Stálý a pravidelný příjem.

Ten dnes mají jen důchodci, tedy i já. Bohatí mohou zkrachovat, zaměstnaní se mohou stát nezaměstnanými. Jako optimista věřím, že Nečasové a Kalousci dnešní i budoucí nejpočetnější a voleb nejvíc se účastnící skupinu voličů nezradí. Důchody možná budou nižším, ale stálým a pravidelným příjmem. Tak co?

Napsat komentář