Spousta lidí si myslí, že smyslem života je práce. Už od mládí se na práci, kterou si vybrali, připravují, sní o práci, která by je nejvíc uspokojovala, a potom jí věnují mnoho a mnoho hodin. Každý den po celá léta. Ale práce je přitom jenom taková zástěrka pro něco mnohem důležitějšího. Hlavním úkolem každého člověka v životě je vyplnit čas. Každý den, když se ráno probudí, má před sebou tu hroznou povinnost, od které ho nikdo nemůže osvobodit: jak zaplnit čas. Celý rok, den co den, od rána do večera je potřeba neustále zabíjet čas. Nejlíp se prý zabíjí čas u televize.
U televize máte dokonalý přehled o tom, kolik jste zabili času, což je velmi důležité. Proto vycházejí v novinách programy televizních pořadů s číslicemi, označujícími, v kolik hodin co začíná a v kolik co končí. Jednoduchým výpočtem zjistíte, že večer zabijete jen 107 minut času u zahraničního filmu, nebo přidáte hodinu dvě na nějakou soutěž a zprávy. To je pochopitelně velmi málo, když uvážíte, kolik času ještě pro tento jediný den zbývá.
Televize proto sama uvádí různé možnosti a příklady, jak by měl člověk zabít čas. Vybral jsem si namátkou několik způsobů. Jednou odpoledne jsem viděl na obrazovce lidi, kteří rozřezávají telefonní seznamy a míchají je s hlínou. Když se přidá trochu dusíku a ještě některé další prvky, vznikne neobyčejně výživná směs pro pěstování různých rostlin. Pak už jen stačí vystihnout správný okamžik a několik týdnů před zahájením vegetačního období zahrabat telefonní seznamy do země.
Všechny vynikající vynálezy a objevy vznikly v podstatě tímto způsobem. Člověk, který potřeboval nějak zabít čas – než bude oběd, než bude večeře, než půjde spát a podobně – dělal různé nesmysly, míchal dohromady všelijaké směsi, přeléval je ze zkumavky do zkumavky, až se najednou něco přihodilo, s čím přirozeně vůbec nepočítal. Nedávno se podařilo touto metodou objevit princip, jak vyrobit z plastikových lahví od limonády pohonnou hmotu, která se vyrovná benzinu super.
Proč vlastně člověk zabíjí čas? Tuto filozofickou otázku si klade lidstvo od nepaměti a odpovídá na ni různě. Nejspíš proto, že neví, co by si jinak s časem počal. Co by dělal celé hodiny a celé roky? Nikdo nám přece neřekl, čím se máme zabývat. To, že je něco užitečné a něco ne, jsme si určili naprosto sami. A nevíme, jestli je to tak správné. Nejjistějším způsobem, jak se s tím vyrovnat, je zabít nějak čas.
Nejpozoruhodnější metodou zabíjení času, o které jsem v poslední době slyšel, je přemisťování soch na Velikonočním ostrově. Je to pod dohledem OSN, tedy na špičkové mezinárodní úrovni. Zabývá se tím spousta odborníků a akce je rozplánována na mnoho měsíců, možná i let. Záleží na tom, jestli se sochy budou přemisťovat tam nebo i zpátky.
Stěhování soch, kterých si domorodci velmi váží, je nesmírně závažná operace a na jejím výsledku velice záleží. Nikdo sice neví, kde se tu tyto sochy vzaly a jaký byl jejich účel, ale to nás nesmí v žádném případě odradit. Vždyť se třeba ukáže, že jde o něco velmi důležitého, o čem nemáme ve skutečnosti ani ponětí.
Někdo může říct, že přemisťování soch na Velikonočním ostrově je jenom takové zabíjení času. Co víc by však mohl člověk očekávat? I sám Thor Heyerdahl vyplnil tímto problémem velký kus svého života. Mohl ho vyplnit něčím jiným, například stěhováním soch na některém jiném ostrově, ale nikdo nemůže stoprocentně prohlásit, co by bylo lepší.
Sochy budou za pomoci složitých technických zařízení přepraveny do cílové pozice a některým budou i vyčištěny a upraveny tváře, aby se za ně kulturní lidstvo nemuselo stydět. V takové dokonalosti se prý sochy skvěly jen v době svého vzniku. Kdy to přesně bylo, se už asi také nikdy nedozvíme.
“Jste přesvědčeni, že tam, kam sochy stěhujete, je to správné místo pro jejich umístění na ostrově?”
“Určitě. Zase budou stát tak, aby hleděly tváří určitým směrem a plnily tak své poslání.”
“Jaké poslání?”
“Vyhlížet mimozemšťany.”
“Myslíte si, že naši Zemi v minulosti navštívili hosté z vesmíru? Že sem létali příslušníci nějaké vysoce vyspělé mimozemské civilizace?”
“Ano. Zcela jistě.”
“A proč by to dělali?”
“Vysvětlení je asi prosté: potřebovali nějak zabít čas!”
