Takže to máme za sebou, moji kulatinu jsme patřičně oslavili. Hodovalo se, připíjelo, gratulovalo, juchalo, vzpomínalo – protože osmdesátka se prý dá oslavit jen jednou za život.
Bylo to milé. Člověka potěší a po dušičce pohladí, když zjistí, že má kolem sebe lidičky, kteří ho mají rádi. Ano, to je ta lesklá strana životní mince. Jenže já jsem si při této příležitosti naléhavě uvědomil, že ta vzdálenost od mého data příchodu na tento svět až k současnosti je hodně dlouhá a je také příčinou toho, (proč to neříci rovnou), jak stárnu, blbnu a plešatím. Přesněji řečeno: jak stárnu a blbnu, protože proces plešatění začal už před cca čtyřiceti léty a kupodivu stále ještě pokračuje, i když už k němu téměř úplně chybí materiál.
Skutečnost je taková, že v například v koupelně bych zrcadlo nejraději zastřel černým závojem, abych hned po ránu nemusel při nezbytné očistě čučet na tu pomuchlaninu, kterou mám místo obličeje. A vůbec – koupelna je tím protivným místem, kde vždycky uhodí hodina pravdy, odhalující, co všechno se mi nějak krčí a svraskává, kdy se dají inventarizovat nejrůznější skvrny, flíčky a fleky, naskakující na nepříjemně viditelných místech. O skrytých ani nemluvím. Tyto kosmetické závady by se konec konců daly tolerovat, protože alespoň nebolí – na rozdíl od situací, kdy se člověk prostě musí někam vypravit, třeba na nákup do hyper-super marketu. Ještě nadávno to šlo jarým krokem a (jak by řekl básník) takřka „s písní na rtech a jiskrou v oku“. Jenže najednou se člověk změní v něco, co se opatrně posunuje, aby stačil s dechem, bolest v nohou aby trochu povolila a nemotal se chvílemi jako kdyby požil. Nezbývá mi, než se těšit na nadcházející senilní demenci, která mi umožní tyto jevy prostě neregistrovat a žít si v blahé nevědomosti o tom, jak mě asi reálně vnímá okolí a lidé nejbližší.
Jak moudré je známé úsloví, že každý se chce dožít vysokého věku, ale nikomu se nechce stárnout. Jak nádherně vtipně to řekl při jakési besedě Jiří Sovák, když prohlásil, že kdyby se ráno probudil a nic ho nebolelo, lekl by se, že se probudil mrtvý. A já si z toho beru ponaučení i předsevzetí, že se navzdory nemilosrdné realitě budu snažit těšit na každý zítřek, který přinese trochu sluníčka a pohody v duši. A dokonce možná i na každou možnou další oslavu, i když nebude kulatá. Tož tak, moji milí.
Trvalky
Články, které odolávají času.
- DOBROSER
- JAZZÍKŮV LETNÍ OBČASNÍK
- POZDRAVY Z TRAMTÁRIE
- Pozor na beránky!
- Bylo nás pět
- Natažené ruce
- Odemykání s jarem 2020: www.krutibrko.cz
- Nad potěšení – není!
- JAK JSEM SE SPUSTIL, AŽ JSEM SE PUSTIL
- Balada vánoční
- Zprávy z Jazzíkova světa – 1. září 2018
- Milí Brejlíci, milí příznivci portálu, který má ve zvyku vidět i za roh!
- HEJ, LIDI, VSTÁVAT (a měřit!)
- Severní vítr je fakt krutý
- Svět se v prdel obrací?
- Štědrý den?
- ZBÝVÁ PÁR DNÍ DO VÁNOC
- Ptákovina?
- Absurdní: KRŮTA VE VIKÝŘI
- Kde je domov?
Glosář
LEGRANDON na květen 2020:
-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!
Legrandon na duben 2016
V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:
„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“
Legrandon na prosinec
Stěžoval si děda u lékaře:
“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”
“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”
“Ne, jenom ať tolik nedupou!”
Legrandon na listopad
Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.
Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.
Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.
“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.
Legrandon na říjen
V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…
=
Legrandon na září
žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?
Legrandon na srpen
Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”
Legrandon na červenec
Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”
Legrandon na červen
Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”
Legrandon na květen
„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“
Legrandon na duben
To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”
Legrandon na březen
Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:
1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.
Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂
Důvod k oslavě (?)
Komentáře
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Anketa

Krásný dne po oslavě, Mirdulisi, všechno nejlepší!! nemám ráda tohle blbý přání, nevíte náhodou, kdo jej vymyslil? Já raděj přeji,aby se splnili oslavencům jejich sny, všechny!! no řekněte, nebylo by to krásný? jenže stejně jako ta krása před zrcadlem , stávají se nějak víc pokrčenými, jako my.. a nějak míň jim čloěvk už věří, ale je to jak píšešte, v pokoře se zastavímea uvědomíme si, že je lepší, moc snůani nemít.. jsme pak míň nespokojení a spokojení víc.. 🙂 Mějte se pěkně a jsem moc ráda, že jste tu, jste příjemý a pozitivní, chytrý pán,a skromný..myslím že až příliš zbatečně.. ale ono to tak chodí,chytří a milí lidé, bývají skromní. A takse ptám, proč já to si neumím? proč pořád od života něco chci? :-(( Asi to bude tím, že moc neumím, chichi.. mějte krásnédny a bdte zdravý!!! Mějte se moc hezky, a pište častěji, jde vám to krásně, jste také plný laskavosti a tu já hledám pořád a nikdy ji nemám dost..:-)
Peggy – díky za milá slova. A vůbec neustávejte ve snaze pořád něco od života chtít. To je dobrý a spolehlivý motorek, pohánějící obranný systém proti pasivitě a mnoha negacím, které nám život (někdy i rafinovaně) nabízí. I já vám ze srdce přeji hodně pohody, zdravíčka a elánu do všedních i svátečních dnů!!!
Mirdulisi, také děkuji, jo, hezky jste to napsal.. rafinovaně :-), mějte se pěkně a užijte sei sluníčka