Jako kutil zůstávám v předvánočním čase v klidu. V naprostém klidu. Ale není to jen póza?
1) Pracovně mi Vánoce skončily před čtrnácti dny, nyní jsme už v lednu.
Shrnutí: Předvánoční čas je pro mě čistě soukromou záležitostí, je tudíž jen na mé maličkosti, jak ho prožiju.
2) Úklid. Nevím, kdo přišel s tím, že by se před Vánoci mělo v bytě gruntovat, ale dozajista nebyl zcela při smyslech. Už ten termín. Venku sychravo, v některých letech i mrazivo, jak chceme větrat, abychom nenastydli, jak chceme mýt okna, aby na nich nezůstávala námraza, v některých letech špinavý déšť. Budiž, šikovný kutil zvládne i tohle, ba daleko víc, jenže proč? Proč by to měl dělat zrovna teď? Když se uklízí průběžně, jako u nás, není důvod, když se neuklízí vůbec, těch pár dnů to nezachrání. A ovšem, když už, letní termín je přece výhodnější. Omluvou je snad jen návštěva tchýně, která snaše přejíždí prstem po nábytku a hledá prach. Ale to pak jako kutil doporučuju na některá ta místa nanést kolomaz. Nebo rychleschnoucí lepidlo.
Shrnutí: Uklízení nad rámec běžného úklidu je jen pro slabochy, rozhodně se jím nebudu nyní zabývat; a jak se zdá ani nikdo v naší domácnosti.
3) Ryba. O vánočních svátcích bych se bez ní neobešel, ačkoliv paradoxně pocházím z rodiny, kde ani jeden z rodičů rybí maso nejedl. Mívali jsme obligátní řízky, my děti později i filé. Doby, kdy se na kapry stávaly fronty, jsou pryč, tady stres nehrozí. I když asi tři roky starý zážitek může svědčit o opaku. Ale opravdu jen může. Tenkrát ráno jsme u kádí stáli tři muži za sebou a čekali, až prodavači obslouží čtvrtého před námi, když se odkudsi přiřítila žena ve věku, tedy v našem věku, a hned se hrnula dopředu: “Promiňte, promiňte, já chci jenom rybu, takovou menší, třeba tuhle, vylovte mi ji.”
My chlapi jsme se po sobě pobaveně podívali a já, známý rejpal, jsem se osmělil. Pípnul jsem: “Paní, ale my tady nečekáme na tramvaj.”
“Abyste se nezbláznil,” vyjela na mě. “Takový hulvát mi bude něco povídat. Sprosťáku. A o Vánocích. Tak sem nechoďte, když vám tečou nervy.”
Odnášela si rybu, hudrovala ještě za rohem a my jsme se řehtali a solidárně cítili, že to s těmi ženskými musíme prostě pár dní vydržet.
Shrnutí: Muži to tak neberou. Ani já ne. V klidu si dojdu pro kapříka a v pohodě ho očistím; umím to tak, aniž bych v kuchyni cokoliv umazal.
4) Dárky. Že by nejslabší článek? I když lze vycházet ze stejného předpokladu jako u bodu dva: proč obdarovávat ausgerechnet o Vánocích, když tak můžeme činit kdykoliv? A pak: je v tom vůbec ještě kus radosti, pokud dárky nemusíme shánět, když stačí zajít do nejbližšího hypermarketu, nebo kamkoliv – a jen tak ukázat? Jenže na co? Co vybrat? Jak to obdarovaní přijmou? Padne jim to? I do oka? Co vzít? Tohle? Nebo támhle to? Nebo snad… Proč se mi rosí čelo?
Shrnutí: Do Vánoc času dost. Rozmyslím si, poptám se, nebo dárek udělám sám, co bych to byl za kutila, že? A někde se taky nenápadně poohlédnu po penězích.
A závěr? Není to póza, jsem fakt v klidu. A doporučuju všem. Nač se honit? Příští rok tu přece budou Vánoce zas a znova.
