Určité činnosti nebo věci mám spojené s tím, co jsem četla nebo viděla ve filmu, a pokud dotyčnou činnost provádím či danou věc vidím, vždy se mi tyto souvislosti vybaví.
Kdysi jsem četla recenzi Buňuelových filmů. Filmový kritik se zde zmiňuje o fascinaci Luise Buňuela surrealismem, což symbolizuje např. hlemýžď lezoucí po mrtvole pohozené v lese, či o režisérově obdivu k Sigmundu Freudovi. V jednom filmu žena utíká do točitých schodů, a to prý znamená freudovské znázornění koitu. Pokaždé, když stoupám na rozhlednu, si na toto vzpomenu, a přemýšlím, co v tom pan Freud spatřoval sexuálního. A pokud bych do schodů běžela, tak to pravé zelektrizování bych pocítila asi až na JIPce.
Peníze věnované na dobročinné účely se v mé představě zásadně proměňují v doutníky a rum, neboť Vlastovi Burianovi to činilo dobře.
Kdykoliv mám příležitost projet se páterem nosterem, neodolám a vyjedu si až nahoru, abych se přesvědčila, že ten „hup“ nahoře nefunguje na principu korečkového bagru, jak se mylně domníval hrdina v knize „Hostující profesoři“ od D. Lodge. A proto dolů sjížděl ve stoji na rukou.
Ve filmu „Po přečtení spalte“ George Clooney poté, co omylem zastřelil Brada Pitta ukrytého ve skříni, v šoku nakrájí asi metrák mrkve. Přípravu polévky z čerstvé zeleniny už budu mít navždy spojenou s tímto slavným hercem.
Jehelníček mi asociuje líčení Betty Mac Donaldové z plicního sanatoria, kde v rámci pracovní terapie museli vyrábět naprosto zbytečné věci, kterým slavná spisovatelka přezdívala „trpaslíci“. A jejich nejtypičtějším představitelem byl právě ručně vyrobený jehelníček.
Film „Pulp Fiction“ jsem viděla mnohokrát. Při pochvale, že dělám „dobrý kafe“, mám chuť odpovědět Tarantinovou replikou: „Nepotřebuju, abys mi říkal, jak dobrý mám kafe, jasný? Já ho totiž kupuju, vím jak je dobrý. Když Bonnie nakupuje, tak koupí svinstvo. Já kupuju drahý kvalitní kafe, protože si chci pochutnat.“
Občas mám nutkání cpát tatarák do vázičky či ho „vystřelit“ do cizí kabelky jako Mr. Bean.
Bezpečnostní technik je pro mě jedině Homer Simpson a saxofonistka Líza Simpsonová.
V hospodě si sedám zády ke zdi, abych nedopadla jako divoký Bill Hickock. Jednou tuto zásadu porušil, sedl si zády ke dveřím, a hned ho zastřelili.
Nikdy bych dítěti nedala jméno Leon. Přestože Jean Reno je „obrovskej sympaťák“, tak ve stejnojmenném filmu od Luca Bessona to byl čistič zabiják.
Při jízdě lanovkou slyším slova matky Homolkové: „Táto, co říkáš tomu panorámatu? … Co až budeme nahoře, to teprv budou panoramata.“
Zapíjíte whisky zásadně pivem jako Phil Marlow? Anebo si radši dáte bílého medvěda jako Big Lebowski?
(psáno pro web: www.suvicka.cz)
Paní Evo,přesně… ! jsou tyhle okamžiky nesmrtelné, nesmazatelné a díky vám jsem si uvědomila, že je jich mnohem víc, než si uvědomujeme:-) Hezký večer,
Peggy a čím více budeme číst a vidět filmů, tím těch okamžiků bude přibývat, až do chvíle, kdy si už nevzpomeneme a budeme si říkat Co mi tohle kurňa připomíná?:-))
Mám jednu repliku, s níž si vystačím skoro ve všech případech: “Hliník se odstěhoval do Humpolce.” Tahle věta je boží. A funguje.
Když mi vláda, či někdo mocný z televizní obrazovky vykládá o reformě čehokoli, vybaví se mi antika, veřejné záchodky – a to, že “peníze nesmrdí”. A pak už jen čekám, jaké další zreformování na nás dopadne. Veřejné záchodky, tedy zisk z této instituce už zdaněný je, bude se hledat jinde. Nějakou vizi bych už měla. Stačí, abych ve filmu nebo u silnice zahlídla dívku, vydělávající si nejstarším řemeslem a hned se mi vybaví “daně”.
Moje švagruše zase na všechno odpovídá replikou Jiřiny Jiráskové ze Světáků: Já je znám všechny osobně.
A taky je u nás oblíbená ze Simpsonových, kdy se děti hádají ohledně tatínka Homera: Ty ho máš radši.. Ne, ty ho máš radši…
A další oblíbená ze Simpsonových: Nemusíš říkat všechno, co tě napadne…
A když děti přijedou z Prahy, tak zase letí Homolkovic: Co my, vy povídejte, vy jste z Prahy…
Daně…, zas tu kdosi tahá politično, ale já to nejsem Peggy, i když už na průmce jsme navrhovali hlavně a především zdanit mhntč – mrdohodinunatunočlověka, s prominutím..
Protože čím jsou člověci tučnější a čím déle tuto zábavu provozují tak tím více nám jistě ničí naše společné, krásné a poctivě vybudované paneláci…
O nadčasových a zároveň nadnárodních a všudepřítomných podnikatelkách pak zde…
KLASIKA
Dú Valaši dú
hore
dědinú
Za dědinu Night club
hlásá
že vítána je každá
chasa
Místo po ovci na
salaši šilhajú včíl
po Nataši
– Není tak pěkná –
praví stryk Ivo
– ale ovca zas nepodá ti
pivo -….
Dám stolařku s hoblinami….
http://i2.ambrybox.com/111110/1289511621490.jpg
a ten klobúk má asi valašský, že? :-)))
Sorry, daně, jak já je vnímám, nejsou o politice, nýbrž o penězích! Nerada bych naťukla zakázané ovoce a jestli, tak se omlouvám!
wbgardene, taková “truhlařina” je poctivé řemeslo, Nataša na snímku by mohla vyprávět:-))
Jen podotýkám wbgardenovi: gdo totkaj nechce, može do zkumavky. Gdo ani tam nemože, daj si pivo. Ten ponk je u vás doma?
Odjaktěživa mám v baráku ponky dva. Jeden v garáží a druhý v dílni. Třetí byl u mamy, tam sem děcko hlúpé začínal.
Když jsem majstroval sám, tak stačilo vzpomenút, kde sem nechal naposledy vercajk a mohl jsem sofort pokračovat. Jak začal majstrovat syn, tak sem rači pořídil vercajk ešče jeden, bo bych sa ulítal. No a včíl sme zrobili novu búdu na synovu naleštěnú bestyju motorovú. Štvrtý ponk…, za co mě pánbú tresceš. Než najdu ten správný klúč, obskočím vesmír….
BABY UNIVERSE
Pořád na mě naráží
můj nový vesmír
v garáži
Než života jsem převlík
plavky
umazané od hmoty
tak mi vypad
ze zkumavky
zas táhne mě
do temnoty
Už jsem trošku starší
kutil
nenechám se uprosit
natož aby mě zas najít
nutil
dírku co může ho snad
donosit
Po krk mám už velkých
třesků
plných singulárních
stesků
vždyť k života vzplanutí
prý stačí jen něžné
fňuknutí….
Tož tak při středě, do zkumavky nikdy a s pivem sem přestal vloni…
http://wbgarden.com/wbgarden%20garage.JPG