ad: Ano, jsem rád starý

Jako komentář k článku “Ano, jsem rád starý” poslala ze své mailové pošty Emma. Bylo by mi líto, kdyby si zaslaný příběh nepřečetlo více čtenářů…

Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno
zatoulal do dvora.
Byl dobře živený a podle pěkného obojku a čistoty
kožichu bylo zřejmé, že
o něj bylo dobře postaráno.
Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí
jenom psi,přišel
pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý
šťastný, že jsem ho
neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu
po chodbě, pouze
očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta
a za chvíli už spal.
Po hodině spánku se postavil, oklepal, a znovu přátelsky
přitom vrtíc
ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven.
Příští den se vrátil, znovu
mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo a v
koutě zase asi hodinu spal.
Tohle se opakovalo po několik týdnů…
Celý zvědavý jsem napsal a připnul mu na obojek kousek
papíru se vzkazem:
„Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a
milého psa a zeptal
se, jestli víte, že skoro každé dopoledne váš pes přijde
do mého domu a hodinu se tu vyspí?“
Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí
připevněnou na obojku:
„Jmenuje se Rusty a žije v rušné domácnosti se šesti
dětmi, dvě z dětí jsou
méně než tříleté… snaží se jenom odpočinout si a
vyspat se.
Mohla bych s ním zítra přijít i já?“

Komentáře

  1. Akimba napsal(a)

    úžasné…dnes bych byla ráda tím psem…

Napsat komentář