Milí Brejlíci, přišel čas, abych se svěřil. Minulou neděli jsem na týden přesídlil s laptopem od domácího krbu na hory. A protože Brejle jsou noviny, šest nových příspěvků denně (tři články, dvě básničky nebo povídky plus Kalendárium). Takže k běžkám a sjezdovkám laptop s sebou. A v laptopu Vy všichni. Archiv, zásobníky Vašich příspěvků, tisíce fotek, tisíce mailů, dosavadních 930 článků a 2171 komentářů a kolik dnů, tolikrát Kalendárium.
Když jsem odjížděl, volal mi kamarád:
„Ty jedeš na hory? Vole, víš, jak to tam klouže?“
Vím. A protože jsem trochu líný a trochu se bojím, jak bych zvládal život s gypsem na noze, s lyžováním jsem to nepřeháněl. (Fakt to klouzalo! :-))A tím jsem se stal maskotem chaty.
Zatímco ostatní vyráželi na svahy, já klofal. Zatímco se ostatní vraceli omlácení, já omlácený vichřicemi v komentářích Brejlí s placatým zadkem.
Zatímco ostatní po večerech hráli společenské hry, až se chata bortila smíchotřesením, já klofal a připravoval Brejle na příští den.
A teď popravdě: Nudí mě karetní hry. Umím jen Prší a asi bych si vzpomněl i na oblíbenou hru kamaráda Jardy Mezi kozy (pardon). Neumím hrát kostky a ani to umět nepotřebuji. Nebaví mě to. Je mi líto času. Víte, jaké senzační dovolenové bichle jsem s sebou měl? A jak jsem se těšil, že si budu jen tak číst? A jak jsem si čet a jak jsem si to užíval?
Musím říct, že hravá parta v chatě mě klofajícího zpočátku trpěla mlčky a zásobovala mě panáčky. Ale s přibývajícími vypitými fernety a rumy na mě dopadala nevybíravá slova o laptopových náhražkách za nefugující péra a podobné opilecké nezdvořilosti. Oni, kteří vedle mě předváděli zpěvem třeba kopulaci opičáků nebo pantomimou roznožku přes kozu, si ze mě tiše klofajícího utahovali. Brejlatý brejlíkový asociál byl na světě.
Milí Brejlíci, rád jsem se za Vás obětoval, i když jsem byl trochu za vola. Chystal jsem kromě denního přídělu seriály a materiály, které vyžadují hodně práce, na kterou normálně není čas. Valentýnské namlouvání, následující novou rubriku Sexy třesky plesky, úryvky z exkluzivního třaskavého rukopisu, o kauze, kterou budeme mít jenom na Brejlích…
A aby legrace měla vyvrcholení, začalo se fotit a lítaly nepostradatelné blesky. Kolem stolu křepčili:
Aleš, Míla, Zbyněk, Jana, Kateřina, Jarda, Jirka, Míla, Vašek, Eva , Hanka atd.- chata Hanačka, Dolní Malá Úpa.
A abych nezapomněl: Pozor! Na horách to klouže!:-)
To je moc krásný, ale jak si to zasloužíme? Čím budeme platit?
Já mám radost za všechno co bylo a co nás ještě čeká?
Legrace je určitě fajn, ale povinnost 7 dnů v týdnu??? To je fakt ohromná koule u nohy, ale co s tím??? Jen tak bez ferneta …díky!
Jazzíku! :-)) Co na to říct? Snad jen poradit. Honem před zrcadlo a sám sobě: “Honzíku, jsi dobrej!”
Brejle mají pořád ÚÚ (úžasnou úroveň).
Stálá pozorná a věrná čtenářka (líná pisatelka).
Ema (dříve mm)
Všem Brejlíkům krásnou neděli!!!
Ten nadpis je dokonalý!!!!!!!!!!!!!Fotka taky pěkná, a obsah, nejlepší..:-) Já to mám podobný, tyhle kolektivní družení mi vyvolávají kopřivku na těle a vždycky, na dovolených, na různých akcích, mi pak muž doma omlouval, jakože se mám překonat, jak prý působím?! chichi, a když o mě pak někdo říká, že jsem nafoukaná, ať se nedivím..ale mě to bylo fuk, dělám to, co chci a mučit se občas stupidními hrami a trapným exibicionismem některých “bavičů”? jsem taky za asociála, už roky..(horší by byl podel mýho asexuál, a to mi zatím naštěstí nehrozí, chichi, hezký dne všem!!! a Honzo dík, že nás máš pod kůží, my asi Brejle taky..:-)
Zdravím při neděli a v rámci horského klouzání dovolím si adhocnouti toto.
Včera jsme lovili čarověníky – novotvary v Jeseníkách..
http://wbgarden.com/wbgarden%20harta.JPG
skoro na samé hranici Klondajku…
http://wbgarden.com/wbgarden%20harta%208.JPG
a že byly…
http://wbgarden.com/wbgarden%20harta%202.JPG
Smrky měly docela nalítáno, kolem stoštyrycítky, co se týče věku, výška tak mezi třiceti a štyryceti metříky, jak kvalifikovaně odhadoval spřátelený lesák Miloň, lezec a taky už myslím sběratel…
http://wbgarden.com/wbgarden%20harta%206.JPG
http://wbgarden.com/wbgarden%20harta%204.JPG
Tahleta mutace měla i šišky. Takže pokud tyto nebudou sterilní jak to mutantů většinou chodí, tak z toho může vyrůst celá sada nových okrasných tvarů. Od miniatur až po obry. Hovořím o časovém horzintu tak 30 až sto let.
http://wbgarden.com/wbgarden%20harta%205.JPG
Fakt to dost klouzalo i bez noutbůku…
http://wbgarden.com/wbgarden%20harta%207.JPG
Příjemnou neděli před i poobědní všem….
http://wbgarden.com/wbgarden%20harta%209.JPG
wbgarden
S tímhle postojem snad ani nelze bojovat! Už od dětství mi vadilo pár věcí, včetně kolektivní zábavy a intrikování pohlednějších a u chlapců oblíbenějších spolužaček. Mám na mysli takové ty barbínkovské typy. Můj život plyne a pádí – a ty dvě věci mi vadí pořád. Přibyla ještě další: nerada navštěvuju hrady a zámky uvnitř – stačí mi, když je okouknu zvenčí. Mám totiž dojem, že viděla-li jsem dvě soustavy starého nábytku, viděla jsem vše. Další starý kredenc můžu obdivovat v garáži, pokud tam proniknu. A tak je to i s kolektivní zábavou: kdo se jí zúčastnil jednou, ví vše.
Jen přípodotek: Určitě společenskou zábavu nijak nezatracuji! Tisíckrát jsem v dobré partě seděl u toho velkého stolu a na smíchotřesení se podílel! Je krásný být členem dobré party a umět se bavit bez zábran! Jen někdy si člověk chce třeba naopak užít ticha a tlusté knížky nebo se z nějakých jiných důvodů nestačil s partou sžít a funguje stud.
Moje resumé: Bavit se s dobrou partou je úžasné. Být partnerem sám sobě ve chvílích ticha neméně.
Jak tyhle chvíle zapojení do společenské zábavy řešíte vy?
Je těžké najít partu lidí, kteří se bavit dovedou. Nabyla jsem dojmu, že zábava bez alkoholu snad ani neexistuje. V tom případě je chyba ve mně, protože nepiju. Není to projev zásadovosti. Alkohol mi nechutná. Víte, jak zvláštní je pohled na rozšoupnutou společnost, když si člověk nedopřeje ani pivo? Řidiči mají alespoň nějakou motivaci, jenomže já neřídím. Jen poslouchám všechny ty řeči, a když není ta nej parta, cítím se všelijak. A chce se mi spát. Stydím se, protože tenhle postoj se těžko vysvětluje a z pohledu ostatních je takřka neomluvitelný. Časem se ze mně stal pozorovatel. Zalezu do kouta a snažím se být nenápadná.
Honzíku, nepiju, nelovím v otřepaných frázích.. buď je mi mezi “svými” hezky, pak se mi stýská nebo koukám po hodinkách, což není příznivé pro přísedící. Ba jsem se i naučila vystačit si sama, ovšem nesmí to trvat dlouho 🙂
Děkuji všem Brejlounům za laskavou shovívavost vůči mým textům, a tímto se s vámi nadále loučím. Přeji radost z psaní i čtení. Jan Pořízek
Pane Krůto, já vás tedy obdivuji, já tu Sůvičku proti Vám dost flákám:-))))
Milý Jazzíku – tak dnes, konečně, se mi podařilo vloudit se mezi “brejlovníky”. Tvoje píle mi budiž (nedosažitelným) příkladem a věř, což vzkazuji všem ostatním brejlovcům, že si považuji za čest pobývat mezi vámi. Je mi tu totiž dobře, stejně dobře jako v tuskulu domova a mezi svými. Zjistil jsem také, že se zde vyskytuje celá řada lidí mně blízkých už z dob nebožtíka Peprnetu (budiž mu spočinutí lehké!) a to je mi velice milé.
Doufám, že mi konstelace hvězd dovolí najít dost “tvůrčí invence”, protože už delší dobu v sobě nosím nutkání (nesouvislé prosím se zažíváním!) navázat na milé pojednáníčko p.Lasicy, zda lepším přítelem je kniha či pes. Držte mi prosím palečky, protože i přes svůj počítačový analfabetismus se chci pokusit o připojení pár fotek. Nu – snad se dílo podaří!