Moje malé podzimní bilancování

Přichází mi zase nový rok.
A teď vůbec nemyslím ten školní.
Jakmile se nadechnu toho trochu řezavého vzduchu, ve kterém je cítit mlha, zvážním.
Začínám bilancovat.

To co jiní dělávají na Silvestra, já dělávám v průběhu září a října.
A propos Silvestr je vůbec den! Mně se nehodí k ničemu… Svou nucenou snahou o hromadné veselí definitivně zamete poslední zbytky vánoční nálady, kterou já vždy marně chci udržet co nejdéle.

Ale zpět k atmosféře právě probíhajícího podzimu.

Někomu to možná přijde smutné a naštvaně se ohlíží za odcházejícím létem, které letos bylo s rychlostí jakou skončilo asi obzvlášť kruté.
Já mám podzim ráda. Slábnoucí slunce a ten vlhký chlad, který se objeví vždy hned jak slunce zmizí z oblohy.
Ne, nepláču po babím létě. Já si opravdu užívám, že všechno dozrálo, splnilo svůj úkol a pomalu se začíná chystat k zaslouženému odpočinku.

A už když všechno venku znevlídní natolik, že i ten nejposlednější opozdilec pochopí, že to, co nestihl letos už bude muset odložit až zase na jaro, tak taky nepodlehnu smutku…
…to se totiž začnu těšit na vánoce!


Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Pohlaď kůru vzrostlých stromů,

    teplo prsty protéká,

    Míjíš je při cestě domů,

    jezdíš k nim i z daleka.

    Lesem ticho rozléhá se,

    jen pár šumů ve větvích.

    Obnaženi v drsné kráse

    a v korunách bílý sníh.

    Našlapuj tu bez povzdechu,

    zvedni oči do výšek.

    Pod nohami hebkost mechu,

    pohozených pár šišek.

    Podhoubím to kolem voní,

    pavouk sítě spřádá si.

    I stromy své slzy roní,

    bez ohledu k počasí.

    Ovaž plenou jejich rány,

    zkus si pevné objetí.

    Jejich pláč, ten není hraný,

    cítí totiž, jak je ti.

Napsat komentář