Všechno má svůj čas

 Tma stiskla kolena
u mý hlavy

 smích
proskakuje
otvůrky
pode dveřmi…

 Maluju
na poslední kůži
ze svlečený
opice 

která raději
tančila
nahá
než by se
podobala
komukoliv
z příbuznejch

 a nejvíc
milovala koupel
v rajským
protlaku
a hladila ovce
umotaný
z makarónů

 a zívala olivy
při každým malým
odpočinku

 a pak se obula
jen tak
do vařenejch raků
a cupkala
všude
a někdy i po mý hlavě
pro všechny přívržence
opičího úsměvu

 a vlnila se v bocích
potažených rtěnkou
jako mlýnek na maso

 a já jako blázen
sypal  všude bílý magnezium
na to gymnastický srdce…

 Maluju
na poslední kůži
ze svlečený
opice

 která raději
tančila
nahá
než by se
podobala
komukoliv
z příbuznejch.

 Až zas
– příště
– k smrti
unavená

 položí hlavu
do mý lednice

 dokončím
ten obraz.

Napsat komentář