Už není slyšet

Už není slyšet
naše noční rozhovory.
Už není vidět
mý useknutý vlasy.
Už mě nepohladíš.

Jako kůň před dostihem,
vězněný tmou
a pořád trochu ještě slepý,
chvěješ se touhou
po šťastným 
svobodným
rozběhnutí.
Tvůj dusot kopyt
v tobě,
slyším.

Já jako motýl
jen tak při tom
rozšlápnutý,
sebou
marně plácám
na rozblácené zemi.
A křídla zdvíhám.
Co kdyby?…
Co kdyby ještě
naposledy….

Už však nevzletím.
Už o mě
ani nevíš.

Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    A přece
    tichý krok
    a
    škobrnutí
    přichází úsvit
    doznívá stesk
    i
    touha
    zapomenutých
    rok co rok
    pnutí
    pouhá
    hloupá
    roční doba
    obdoba znovuzrození
    Slyš
    vítr
    šeptá stromovím
    i
    nebe
    zdá se
    níž
    Ústa
    našpulím
    jak při polibku
    kolíbku
    dlaně
    pod
    křídla
    dám
    a
    jemně
    zafoukám

  2. Peggy napsal(a)

    Anděli- příteli…
    ——————

    Dík.
    Dík za tvůj dotek
    pírka
    tichého pochopení.
    Anděli blízký…
    Zesláblá křídla
    jsi pro mne zdvih
    předjařím
    kamenné strany
    břehů
    jezer horoucích.
    Slyším tě.
    Vidím.
    Tvých křídel
    ševelení,
    co žehnají
    dozníváním stesků,
    větru v stromoví
    a nebi,
    co by se mělo zdát
    už zase blíž.
    Do tvých dlaní
    jsi dechem chvějícím
    svý srdce vdých.
    A ono letí!
    Výš a blíž.
    Aby se dotklo
    toho ve mně.
    Co jako zámek
    přetěžký,
    visí na dveřích
    ve vykradeným domě.
    Aby se dotklo
    kůrky na sněhu
    ztvrdlýho chleba.
    Co ještě zbyl
    z mejch vytrhanejch pražců
    schodů do nebe.
    Kdysi končily
    až v nejvyšším patře.
    Cesta
    už žádná není.
    A tak si chutnám
    hořce.
    Hořkej chléb
    a chladnej sníh.
    Nic víc není.

    Anděli!
    Příteli!
    Nad tvými slůvky
    (však)
    usmívám se.
    Jsou čistý.
    A voní
    předzvěstí.
    Na šňůrách
    prvního jarního deště
    je rozvěsím.
    A vítr jejich vzkaz
    (jednou jistě)
    roznese
    zas po zeleným.
    Jak sedm krás
    znovuzrození.
    Anděli!
    Příteli!
    Smutně se usmívám
    a DÍK!
    Že víš…

  3. maya napsal(a)

    Peggy, moc krásné, jakobych snila. Teď nějak nestíhám,ale koncem dubna už budu zase mít trošku klidu,tak budu pravidelným čtenářem. Měj jen krásné dny a to jaro ať je brzy.

  4. Peggy napsal(a)

    Děkuji Mayo,těším se, že nejen čtenářem pravidelným budeš, ale i pisatetelem a občas nám věnuješ nějaký tvůj nádherný snímek, vždycky “zírám” uvytržení nad krásou, kterou, ned kterou nemá člověk moc, ona sama sebe vytváří, navzdory všemu blbnutí a našim pidimidi i velkým starostem a citovým labyrintům, jede si to svý a výdycky mě fascinuje, když se někomu podaří ji alepoň malým okamžikem spoutat.. její nádhernou svobodu a věčnou sílu života, probouzení.. Ahoj Mayoa dík, byť si tu zase píšem, jak se prý nemá, stejně! na potvoru, miluji, když lidi dělaj věci tak, že jsou hodné i malých osouzení a pohoršení.. Myslím, že jsme ve stejným Clubu.. pa hezký dny

Napsat komentář