Blues, jak jsem tě jednou provždy odpískal

  

Už jsem tě jednou provždy odpískal,
mičudo splasklá, prokopaná.
Neztratil jsem nic, ani nezískal,
skáčeš mě, jsem na asfaltu panák.

Byla jsi cesta ke štěstí,
prohnaná sem tam potisící,
teď na dřevěných pelestích
dohoříváš jak světlo svící.

Spalte tu potvoru jak Husa v Kostnici,
ona taky nic nikdy neodvolá.
Pije se jako burčák, hučí v palici,
když hodí kámen, v hladině mojí krve dělá kola.

Kola jsou větší, větší a pak zmizí ti,
jak život mizí  v písku sahar.
I ty jsi sekáč, život máš z druhé ruky nabytý
a všude kolem pouliční bazar.

Dobrou noc, princezno v kolenou prošoupaná.
Chtěl bych ti něco říct, však ty to víš:
Je zas pondělí, úterý, jsme orel-panna,
v noci jsi Mona Lisa, ve dne nevidíš.

A já jsem sám – a ty jsi sama…

Napsat komentář