Ukolébavka pro tebe


Až se dnes v noci,
dotkneš dna
studny
netušenejch snů
a zavřeš
celýho sebe,
pod víčka
bezděčnýho odcházení,
z davů hlučících,
prosím…
Lásko,
dovol mi zůstat.

Svou únavu
svěř
tišení
dlaní mých.
V klíně čekají
na bolest Samsonovy hlavy,
z posledního uťatýho výkřiku
očí,
ze zpráv
o zdivočelým světu.
Doteky hojivými
dovol zbavit
šrámů zbylých.
Ze zrad a soubojů
písků tekutých.

Dovol mi lásko,
do mýho klína
si tebe celýho,
(jak klubko kočičí)
jen tak složit.
A spánky tvý
rozpálený,
jak horečky
nemocnejch dětí,
polibky svými
chladit.

A až se na svý dno hlubin,
spánkem ponoříš,
já,
ze tvý sklenky nedopitý,
poslední kousky ledu
ve svých ústech
rozpustím.
Otiskem růže
rozmazaný,
ti na střed tvýho čela
vložím,
rty mrazivými,
diadem,
zalitý do něžnosti.

Pak zhasnu.
K tobě se přitulím.
Ke tvý bezmocnosti.
A nad tebou budu
až do svítání
bdít.
V sobě schoulení,
kočičí hřejivostí,
bude v nás
vděčně
blízkost příst.

Spi miláčku, spi..
Únavou,
nocí slepý
už nevidíš.
Ráno se rozední,
pod tvými obživlými prsty, 
(po paměti)
(jako Rey Charles)
v klávesách utajených
dotýkáním,
písní,
sladkým pod kůží.
(proč se zdá každý
nový
to nejkrásnější?!)
Ze tmy
se odpočatý,
do záře
novýho slunce
probudíš.
Uvidíš!

Tak spi miláčku, spi.
Než povíš svý…

Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Nechat se ukolébat v pralese něžností, to by se mi líbilo.. má milá Pegg, kdo umí, umí, kdo neumí, jezdí tu očima po řádcích a kochá se, kochá 🙂 Děkuju 🙂

  2. Holzelova napsal(a)

    ano, ano… milostná lyrika vždycky pohladí…

  3. Peggy napsal(a)

    Děkuji moc, Ivetko, nepřeháněj, já vím svý.. ale stejně i ty, když je něco hodně moc na duši, vyjde to tak, že snad i jiní ví, “o čem chtěl básník říct”, chichi.. :-))))))
    Ježíš, to už asi do smtri nezapomenem, i do tebe tuhle otázku kantoři hustili? Ale já tyhle hddiny literatury milovala, a o čem chtěl říct, mi bylo jaksi záhadně vždycky jasný..chichi, na pochvalu, horší to bylo s matikou, fyzikou a chemií.. tam jsem byla hodně hluboko schovaná za lavicí. Ivett, krásný večer přeji, stejně tak i paní Holzerové.. O zábavu má možná na tenhle večer zase zaděláno..:-) Mějte se krááásně

  4. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Rozdělila jsem se na kontinenty, milá Pegg, chvilku jsem Asií, chvilku Antarktidou, občas mne příliv vyplaví na souostroví, jindy zůstanu viset v rybníku.. a co tím chtěl básník říci? Hádej, hádej, hadači 🙂
    Mimochodem, matematika a chemie mne bavily pouze o přestávkách 🙂

  5. Peggy napsal(a)

    Aha?! Budu nad tím křehká Ivet přemýšlet, ale už mě ty Brejel dávají zabrat, odbíhám a nedělám, co bych měla.. chici.. Antarktidu, tu bych asi pochopila..chemii o přestávce asi také.. A tak na oplátku, jak to, Ivetko, že chemie je por mne velká neznámá a funguje mi, jak hodiny! Nebo spíš kompas.. chichi,pa měj krásnou noc, miloučká osůbko, ženskýho rodu, ať se v noci s tebou postýlka vydá do těch nejúžasnějších krajin!! a Pasat ti vane krásnou trasou, přeba po celý zeměkouli.. a pořádně se obleč, víš, tak to říkám já, říkala to i má máma, babička, vyslíct se dá vždycky! a to si pamatuji nejlíp, je to tak!! a je to někdy velmi příjemná záležitost.. 🙂 pa hezký sny!!!!

  6. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Co já bych, milá Pegg, dala za práci.. bohužel, stát to zkrouhnul, nás zkrouhli podniky. Ta nepotřebnost děsí..
    Ale nejsem pesimista nebudu, tedy ukončím psané svou poslední ´říkankou z facebooku:
    Uprostřed údolí na kraji lesa stojí tam chaloupka, až srdce plesá. Okénka, záclona, má rudou střechu, celá je dřevěná, stojí na mechu. Klepat však nemusíš, zamčeno není, možná že je to skrýš, možná mámení. Jednou se vypravím do těch míst vzdálených, potom povyprávím o větru ve větvích. O míze, co voní, o starém pařezu,… o stínu, jenž cloní nebo jen o bezu. Občas se ozývá tichounké bublání, to se tam ukrývá potůček za strání. Cestička z kamení prý vede úvozem, nahnu se k prameni, pohladím vlhkou zem.

  7. Peggy napsal(a)

    Po týhle říkance mě smích Ivet přešel..je to moc hezký a ty jsi moc statečná holka!! dík a když občas koukneš na jiný mý psaní,ztuhneš mnohokrát víc.. ! 🙂 já když se někdy po sobě na druhý den kouknu, tak mám rudý i kořínky vlasů.. Ale Ivule, co s tím? já jedu tak ve všem, na plno a to je děsný, nekončí to jen malýma chybama.. ale jiná nebudu a ani nechci, Mýt, zatrnulo mi, vyjmenovaná slova mi proleskly.. apropo, dnes náš pes sežral drahý mýdlo.. v noci bude bublifuk!! Pejsek s kočičkou, Karel Čapek.. :-)) pa krásnou noc a pesimista nejsi, napadlo mne, že je vlastně i někdy dobrý, že se smějem na dálku, já mívám šílený a nekonečný záchvaty a ta hříčka s paní Holzerovou, ta mi došla až po tvým psaní..dost dobrá. Snad se paní Holzerová nezlobí, bylo to nechtěný.. Já zase zatajila dech, když jsem četla její prní řádky o tom, jak to ráda drží v ruce.. ( já taky! chichi) no a tak to někdy dopadá, když je člověk moc rozdivočený, končím!! papa

Napsat komentář