Stmívání

Stromy u škarpy,
ženy a muži
vrostlí do země.
Občas tu na náspu
zastaví vlak,
rozváží sveřepé tváře
na sever a na jih.
Nedaleko břehu
pluje suchý list,
plachetnice bez posádky
natáčená větrem.
Hladina,
jak plochá dívčí hruď,
zrcadlí první hvězdy.
Ještě dřív, než koňská
hlava noci
promluví lidským hlasem,
barvy se sjednotí
v temně zelenou.
Kolika cestami
dojdeme k poznání,
že nevíme.

Napsat komentář