Seděl jsem na střeše a celé město mi leželo u nohou.Byla to výjimečná situace , protože jinak jsem měl pocit ,že já ležím díky různým vyhláškám a nařízením u nohou jemu.Ale na druhé straně má mít všechno svůj řád a nebýt toho, určitě by v parcích volně běhalo víc psů a lišky by nám zcela jistě dávaly dobrou noc…Znáte zvířata….
Já tady taky nebyl náhodou a nevedla tudy moje cesta do práce ,abych se vyhnul ranní špičce, ani jsem tudy neutíkal jako téměř chycený milenec ,když muži zrušili služební cestu…Vlastně ti většinou skáčí z okna dolů a v nemocnici si na ně rozdělává sádru primář Sova….Alespoň tak mi to bylo vysvětleno ,neboť já tento druh adrenalinového sportu neprovozuji..Jsem zkrátka kominík a na střeše jsem byl vlastně pracovně ,byť z toho krásného výhledu jsem býval častěji na větvi…
Když nepršelo, bylo tu nádherně.Měl jsem vše jako na dlani .A také jsem se nemusel bát ,že mě bude někdo osahávat.Nevím ,kde se vzalo to rčení ,že kominík přináší štěstí.Měl jsem garsonku ,malý plat a v milostném životě to byla tragédie.Až příliš jsem si asi vzal k srdci slova mého strýce ,který tvrdil , že když se chlap ožení ,přijde nejen o ideály a peníze ,ale že se už ani nezasměje.V jeho případě to byla pravda.Teta nebyla postrachem jen pro celou rodinu ,ale také pro celé široké okolí v rozsahu několika generací..S určitou nadsázkou se dalo říci ,že kdyby naše armáda měla místo útočného granátu moji tetu , značně by ušetřila( i když jen v některých parametrech…)a okolní státy by s tím naším byly navždy v míru..
Můj milostný život se tak velmi podobal Titaniku ,kde také byli všichni zdraví ,ale neměli štěstí…Ostatně to štěstí jsem zastupoval přece já.A tak mě sice otlapkávalo mnoho dam ,ale v konečné fázi mě vyrušovaly od práce.Nebo vlastně , jak se to vezme…Ale chtěly spíš moji štětku a ne moji lásku…..A tak jsem později na střechu začal utíkat preventivně…Lidé mají vůbec zvláštní představy..Například se říká ,že děti nosí čáp nebo vrána.Můžu odpovědně říci ,že čápa jsem nikdy neviděl nést v zobáku a šátku nic malého řvoucího…Tedy kromě žab…..Ale ty byly nějak zelené strachy.S vránou to bylo pak ještě horší.Ta představa mě hodně rozesmála ,protože jsem si představil ,jak tahám vránu zabodnutou zobákem v zemi…Jak jinak by to mohlo skončit…No uznejte ….
I když ,jak jsem říkal , můj milostný život byla katastrofa ,přesto jsem byl zamilovaný. O několik bloků jižně ,pod trochu ostrým úhlem ve čtvrtém patře bydlela krásná žena.Každé ráno , když vstala , šla v župánku k oknu ,které kryla jen slabá záclona.Vždycky k němu přišla, shodila župan a objevila se tam ve své celé ženské kráse.Černé vlasy měla rozhozené po ramenou.A jestli jsem dobře viděl, měla hnědé oči… Chvíli tak zůstala ,s hlavou zakloněnou , jako kdyby nasávala vůni nového dne.Pak se otočila , natáhla si kalhotky a zmizela…To představení ,byť trvalo několik málo minut, naplnilo můj život a moji duši představou ,že ne všechny ženy musí zákonitě skončit jako moje teta…..Kdybych alespoň věděl , jestli mě vidí….Ale asi ne…Třeba by se tak nepředváděla….
Bylo mi líto , že jsem musel dolů.Dnes jsem šel za nějakou paní Novotnou do čtvrtého patra bez výtahu.To bude zas tělocvik…Uf….Ale ona prý jediná měla klíče od půdy a dveří na střechu……Když jsem zvonil u jejího bytu, byl jsem značně vysílen a bez nálady…..Dveře se otevřely a….Panebože ,pot mi najednou stékal po zádech….Stála tam moje platonická láska ze střechy…..Nebyl jsem schopen slova…..“Dobrý den“ ,zakoktal jsem., Usmála se a já pochopil ,že tak ,jak vidím já jí ,vidí ona mě….Vtáhla mě za límec do bytu…“Ty jsi moje štěstí….“ ,usmála se před přívalem polibků……
Byl jsem v sedmém nebi , i když se nacházelo jen ve čtvrtém patře bez výtahu….Faktem je ,že pokuta za natržený pracovní oděv nebyla příjemná ,přesto jsem konečně poznal ,CO JE TO ŠTĚSTÍ.
