Soud

 

 Mlhavý večer zahalen v jinovatku,
Vážený tribunál před soudem otálí.
A kolem křik a shon a pak do toho zmatku,
Hle, už ji vedou a ona v zasnění nadávky vnímá jen jakoby zpovzdálí.

Strnulá zápěstí od želez zbrocená krví,
Jen tupě přijímá desítky nových ran.
Kdy každý snaží se udeřit jako prvý,
Ach, žádný necítí tu tiše bezútěšnou osamělou bolest kurtizán.

Soud zasedl a vznáší obvinění,
Jen chraňme, křesťané, pověst našich měst.
Na místě pro svědky však sedí provinění,
Ti za všech okolností ochrání svoji čest.

Ano, já doznávám, s tou ženou jsem spal,
A, Ctihodnosti, vím, že ona nezná stud.
Ta děvka je nám trnem v oku, zosobňuje kal,
Kéž Bůh očistí její duši, navrhuji smrt.

Soudci už se radí, soudce nebo kat,
Jak nekompromisní jsou tváře porotců.
To každý věří hned, že nedovedou lhát,
Jen dívku fascinují ty lesknoucí se pomazané hlavy pokrytců.

Ortel je vyřknut, žádné překvapení,
Už dychtivci plní náměstí.
V pohledu do plamenů hledají pobavení
A každý v skrytu duše závidí jí noci provoněné neřestí.

Jen soudci tolik chtěli vidět její pád,
Leč ona stojí hrdě, v zádech sílu muže.
A pak nad směšnou ironií musela se pousmát,
Když ve svých katech odhalila ty, co znali její lože.

Chtěla se nadechnout a naposledy říci něco světu,
Zoufalá pomsta hojící utrpení.
Však než vydala hlásku byl už kámen v letu,
Strach jim vedl ruce, mířili bez chybení.

Ach, pýcho hetér, prodejných žen pád,
Jste vinny tím, že jste jim nočním děsem.
Jim hrozné stíny strachu nedovolí spát,
Kéž pochopení pro ně nikdy nenajde se.

Napsat komentář