Concerto for Piano and Orchestra No. 3 in minor, op.30
( Pro I v o K a h á n k a )
Sám a bez pohybu.
Zvolna dýchám a uzavírám své brány.
Má páteř – šipka strnulého letu.
Skrz pevný bod uprostřed mého čela
vzdaluji se světu.
Točím se jak nebozez a otevírám v těle Krista mokvající rány.
Dej tělu spát a mysli sestoupit schodištěm dovnitř hlavy.
Na pěti řádkách visí devatero klíčů.
Slyším v dáli dusot splašených koní ,
Přede mnou šumí vodopád, proud rozvodněné řeky dravý .
Tam kdosi zpívá o lásce .
Ach moje duše tolik touží po ní !
Vpřed !
Má síla, veškeré mé chtění
paprsek světla ostrý – pronikavá bolest v milujícím srdci.
Rozpínám své paže do hudebního okřídlení.
Každý tón tenká nitka, já splétám v tichých vodách revoluci.
Napětí a uvolnění.
Balancuji na hrotu slunečního paprsku
a hledám pomyslný střed !
Mé prsty krouží,
třepotají perutěmi jako vlaštovky na vlnách večerního vánku.
Švitoří a štěbetají, když slunce zmírá na obzoru jako na kahánku.
Nesu se nad spálenými poli a vyschlým oceánem.
Jsem otrokem a zároveň i všeho tvorstva pánem.
Hlas ptáka varovný se nad skalami rozléhá a do daleka nese.
Mráz, horko prochází mi páteří a země v hlubinách se třese.
V letu se odrazím a v mžiku tasím meče.
Kolem mne stíny démonů, já po hlavě se vrhám do té zteče.
Jsem bouře, ohnivými blesky šlehám úhor,rozhazuji sémě odvahy a bázně.
Já každý večer umírám a rozpadám se na popel, než jako slunce ráno znovu
vycházím ze zkrvavené lázně.
Jak vichr opírám se do kláves
a z útrob klavíru se valí hory vln a vybuchují v mělčinách co zasmrádají
sírou.
Hlas Boha, jenž se v kapkách deště vprostřed pouště snes,
plní mou pískem zasypanou studnu radostí a vírou.
Neviditelné proudy boží milosti mě nadnáší. Já plachtím na vlnách svého
odevzdání.
Spínám své ruce v modlitbě zpívajících dlaní.
Když na jevišti zhasla světla reflektorů a metronom se zasek´,
opouštím co jsem miloval.
Žel, života nepozná, kdo se smrti brání.
Hraj struno tesklivá, já padám do náruče černé díry.
V jediné vteřině posledního výdechu a nádechu se moje duše odpoutá a
rozprskne jak hvězda
do nekonečné časomíry.
