Rhapsody in Blue

 

Když rozchází se muž a žena co se milovali
horoucí pyšná píseň jejich nocí
vztyčí se mezi nimi
podobna útočící rozdrážděné kobře
Cesty úsměvů zavalí balvan hněvu
Oblohu lásky kříží jurodivé blesky
intrik a vzteku bezpráví a hádek
Jediný okamžik stačí a vše je jinak
Pravda je lží
Oáza pískem pouští
Paměť jak sépie skryje se v černé tuši
Prší

V kufříku košile pár knih pár zbytečností
Vlak kamsi uhání po vytlučených šínách
až k městu Samota
v němž stojí hotel Prázdno
s pustými pokoji kam nikdo nechce vejít
kde páchne alkohol a skučí sebelítost
Host?

 Každou noc když se svlékám
nahé stíny vyrostou na zdech
až se dotknou stropu
Praskají skříně někde kape voda
pak vrznou dveře
Sním o známé tváři
Popravčí špalek polštáře čeká na moji hlavu
a unavené srdce tím vším utrápené
i když se zaříkalo že už neuvěří
udeří

Proud horké krve zaplavuje zemi
Pěna dní bezbranných vře pod závany slunce
Vrací se nahota těl třpytících se potem
ty rty co líbal jsem na jiném kontinentu
na jiné planetě
v jiném nebi i pekle
Kde je ta stará loď co jsme s ní odplouvali
Ať znovu přirazí k opuštěnému molu
Spolu

To co nám náleží to uniká nám nejvíc
Patří nám celý svět a nezná slitování
I s koulí na nohou sníme si závrať letu
Vítr nás navrací do rozepjatých paží
Nic ještě nekončí
Dychtivost zapomnění moře cesty láska
Všechno se probouzí napjaté nastražené
Šelmy v nás pohání prastarý zákon pudu
Budu

Jsem
Křídla a žízeň poznání a ztráta
Možná jen oblázek na opuštěné pláži
Hrst prachu  kterou smývá voda z diluvia
v zahradě Eden otevřené do všech směrů
kde prudkost vášně spí pod pylem ráje
Spár vichřice rozdírá stromy
Vratké a bez kořenů
Obloha pláče ohnivé Perseidy
když muž a žena co se milovali
se rozcházejí

V třinácté komnatě vězní svou beznaději
přikovanou k zítřku

Napsat komentář