Přístavní píseň

Až nevezmu tu loď,
co vyplouvá mezi dvěma tsunami,
až v portu
budu celý bez sebe,
až nezahlédnu sépiovou kost,
křížek mi vyřezává na čele,
až lehce spočítám hejna netopýrů,
jež  přespávají v kostele
a cestou bloudí mezi větvemi,
až ze všech knih
vypadnou sušené lístky lip i pohani,
tak tehdy znovu pokleknu,
tím pádem o zem si hlavu rozbiju;
tebe budu chránit svými koleny.

Napsat komentář