Pomalu

Pomalu rostl svět
těšení
na májový slavnosti.
Než se svět
rozkymácel
překvapením
nad zemětřesením
co pohřbilo
první
křehké
hlavičky
sněženek,
poblitých
neodvratnou ošklivostí.

Je únor
a v dálce
se nadechuje
můj malej svět.
V očích mám pláč
a v ruce hadr 
k uklízení.
Leštím i zábradlí
přes který
se překulil
lampion štěstí.
Kdoví kde
na obloze
(možná pohád hoří)
vzplanulo moje
přání
nikým nepřečtený.
Poslední.
I tak….
Pomalu se jaří.
Pomalu zasévám
semínka
těšení.
Zatím se nedaří.

Napsat komentář