Obrazy

Těch ulic
kterými chodíš
milenko každodenních
snů
modelko roztoužených
jiter
ženo

Těch pohledů
před kterými nejen za okny
se svlékáš
říkáš miláčkové moji chladní
a vzrušují tě Sedláčkovi koně
táhnoucí orosenou brázdu
kdesi
Vysočinou

Těch nocí
ve kterých mě mučíš
guvernantko slasti
v modrobílé říze
milosrdné
bolíš mě
sestřičko
pře injekcí

Těch mužů
které hladíš
jedinečnými oblinami
džínsové modři
jako že oko
uklouzne
noha cestu
neuhlídá
a už utíkají

Těch křivek
které tě obklopují
do kterých si sevřena
ztracená myšlenka
šíleného veršotepce
ubásnil se
k smrti

Tak jako já
se
užárlím…

Komentáře

  1. Holzelova napsal(a)

    webgardene, Vaše básně se mi líbí, nechybí jim vtip a hravost… začínáte vážně až pateticky a pak tu vážnost shodíte něčím vtipným…

  2. wbgarden napsal(a)

    Drahá Holzelova, děkuji. Někdy mám opravdu pocit, že jsem kopa veselá. Jindy zas, jako kopáč veselý spíš připadám si…

    HRAVÝ

    Zeptala se panna
    pána
    z čeho je tak
    uondána

    A pán na skromně
    vece
    z mého ducha
    panno
    přece….

    http://kaifolog.ru/uploads/posts/2009-09/1252391490_024.jpg

  3. wbgarden napsal(a)

    Omlouvám se. V osmém řádku mi vypadlo slůvko to. Jistě víte kde.
    Děkuji.

Napsat komentář