Nepotřebuji soucit

Pokud budu
naslouchající zvonům a krokům,
s rukama připravenýma k objetí,
pak nepotřebuji soucit.
Pokud se vzdám boje za své opravdové názory,
uvolním prostor, osvobodím své dítě a pochovám stařenu
 a pokud umím ležet na vodě, třást lehce stromem a vnímat čas ,
pak žiji a soucit s vámi je mé spojení.

Snové dny jsou poněkud chladnější oblázky na břehu,
Ještě jsem nezastavila proud, který mě unáší a já se nebráním.
Poznala jsem soucit sama se sebou a dopřávám si odpočinek.
Teď přišel bůh a zlehka se mě dotknul a anděl přivinul a já cítím,
 že je mi dovoleno být v tomto okamžiku.
Má duše po léta vláčená představou světa přišla domů.
A necítí chlad, ani bolest a kupodivu to není smrt .
 Vůlí žitý život ve vytvořených normách se spláchnul s deštěm a je vysoušen.
Soucit mám s babičkami plahočícími se na horu,
I ony sní, každým krokem se přibližují.
Soucit se všemi bytostmi je spojení a uvědomění si sebe sama jako součásti vesmíru.
Soucit je veden bez boje, je má existence a místo ve světě.
Není nikdo potřebnější soucitu než ten druhý.
Není míra bolesti a hříchu.
Soucit je naše vlastní vědomí si svého místa.
Pokud jsme ho nenašli ,cítíme lítost s ostatními, která je vlastně lítostí nad sebou.
Mohu soucítit každou vteřinu jakéhokoliv života v kterékoliv osobě a posilovat odvahu.
Soucit není malomyslný úsměv a ledabylé chlácholení, ale rozhodná síla dávající do pohybu.

Napsat komentář