Lítání v listopadu

Je čtvrtýho
a roste den.
Město se ještě po noci
trochu chvěje
a zbytek slunce
z letní smrti,
pořád hřeje.

Na cestách ušlapaných
kolem hrobů
na hřbitovech,
poutím je konec.
V náručí
z trosek květů
roste dál hlína
pro bolest.
Bezejmenným.
Pod hroudou
kousku týhle země
si vděčnost
neustele.
Na věčnost.
Dušičky jsou
už utracené 
a vlásky nových štěstíček
konečně znovu 
češe listopad.

Čtvrtý!
(listopad)
Každý tvý slovo
čtu dnes o radosti.
Je to tak krásný!
Prostý!
(proč je tak málo dobrejch zpráv?!)
Až budeš stoupat
nad nedělí
a v měkoučkých peřinkách
bělostných beránků
Božích
se jako
Carfield vyvalovat,
budu o tom
něco vědět.
(co na tom, 
že neuvidím!)

A až se domů
zpátky vrátíš,
budeš mi pohádky
(nové)
tisíce a jedné noci
slovíčky
mazané Šeherezád
vypravovovat.
(prosííííím!!!)
Na první noc
červený víno se skořicí
svařím
a poslední hřebíček
do naší rakve přidám.
(neboj se lásko,
blázny
hned tak nezabije!)
Tak až se domů 
zase vrátíš,
dej mi vědět!
Do bílejch beránků
budeme spolu
po nocích padat
a prolíbáme se
k prosinci
listopadem.

Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Koláč z tvarohu
    na rohu
    ulice
    nabídls mi
    Ruce okoralé věkem
    a
    hebké
    jak kočičí tlapka
    Mapka pocitů ve tváři
    Brouzdám jimi
    rýmy hledám
    Nedám nic
    na rodné listy
    s
    tisíciletím
    minulosti
    Na rohu ulice
    s koláčem v ruce
    a
    předem vymyšleným dějem
    Spějem k cíli
    nebo
    se cesta teprve tvoří?
    I v mrazu
    se
    přece
    oči
    dohovoří

  2. jiricka2 napsal(a)

    ..a je den pátý od Dušiček. V mysli štůček vzpomínek ještě neokoralých
    v závětří možná smích, možná pláč budoucích dní;
    jen vítr s podzimem neutichá-sílí….

Napsat komentář