Světlo. Slunce. Vtipy polointeligentů v rádiové ranní šou místo budíka. Radka zamkla oči. Tuhle chvíli před otevřením očí prodlužovala co nejdéle. Jeden z jejích kamarádů tvrdí, že probouzet se má člověk jako zrající jablíčko. Pomalu, pomalu. Co nejpomaleji, do růžova.
Vladimír už je dávno pryč. Radka nepospíchá. Honzík už dva roky bydlí se svojí servírkou a Jakoubek už je asi ve škole. Jakoubek… už je mu dvaadvacet. Jako by žil na Marsu. Tak daleko k sobě mají. Kdy to vyvanulo z jejich bytu? Ještě nedávno si před spaním přicházela s Kubíkem vyplňovat každovečerní rituál: Ona: Hezky se (On: vyspinkej) Ona: ať se ti (On: něco hezkýho) Ona: zdá… Pusinky, pusinky. A teď se bojí vstoupit do jeho pokoje bez zaklepání. Když to udělala naposledy, měl na obrazovce počítače holku v rozpuku a ptáka v ruce.
Středa. Je ho tam třeba… Radce je dvaačtyřicet. Po letech dětí doma a ve školce a ve škole, po letech hýčkání Vladimírových podnikatelských klopýtání, konečně zase může rozhodovat sama o svém čase. Do práce šla proto, protože potřebovala znovu vtrhnout do života. Vladimír tomu říká, „syndrom přivíraných dveří“. Pro něj možná přivíraných. Pro ni otevíraných. On říká, že si ona do agentury chodí vydělávat na silonky, pitomec. Teď dělá ramena. Ale co ty roky, kdy hlídala padesátikoruny v peněžence…
Zbouchl ji ve dvaceti. Odešla z peďáku a už si vysokou nikdy nedodělala. Dveře se jí otevírají poprvé. V hlavě buší pětapadesát permoníků. U Vladimíra ve firmě byl včera velký mejdan. Deset let kotrmelců až k současnému trojitému saltu s deseti vruty. Kolikrát ho doma v noci musela kolíbat a utěšovat jak malé děcko. Jak to překlepal do dnešní oslňující podoby? Ach bože… Co ji to stálo. Kde se to vůbec v normální ženské tolik síly vzalo? Děti ji vycucávaly, manžel ji vycucával, odkud vlastně ona doplňovala hladinku? V dobách hezkých nocí s Vladimírem jí říkal, že jsou spojené nádoby. On ji, ona jeho. A když ne dovnitř jako vitamíny, tak že je sperma nejlepší na pleť. Co díky němu ona ušetřila za kosmetičku… Stejně na ni tenkrát neměla, takže nakonec proč ne.
Dnešní noc byla ve stylu nocí posledních let. Cestou domů se hádali. Taxikář si hleděl svého, ale Radka ho viděla ve zpětném zrcátku. Šklebil se, protože Vladimírova tvář byla profláknutá. Titul Podnikatel roku mu přinesl tolik publicity, až i on, Mistr Samožer, byl znechucený. Radka věděla, že roztržku toho večera měla na svědomí ona. Chovala se jako dítě. Jako dítě, když si vynucuje pozornost za každou cenu. Vladimír na večírku opíjel hosty z magistrátu a Radku přestalo hodně brzo bavit dělat jeho křoví. Přešla k baru, poručila si bavoráka a Vladimírovi na vztek se bavila s firemními spiťary. Protože byla pořád ještě skoro střízlivá, při společenských žvástech úředník – paní ředitelová si pro sebe hrála hru: tomu bych dala, tomu taky a na tohohle by se nedostalo.
Ale koktejlů bylo u barpultu několik. Radka si uvědomovala, jak firemní vypítka rajcuje pohled na nohu paní ředitelové, vyčuhující z vysokého rozparku černé sukně. Ta moc nahé kůže, které si v plavkách ani nevšimnou, ji fascinovala. Problesknutí krajkových kalhotek způsobovalo zatmění v mozcích chlapů na dohled. A přetékání pohledu krásného mladíka z druhého křídla barpultu do jejích kalhotek jí dělalo krásně teplo. Nesmírně posilovalo její sebevědomí, když si i ve svých letech mohla takovýmihle drobnostmi ověřovat svou moc. Po letech mezi postýlkami, kuchyní, nákupními taškami a manželskou postelí, bylo vzrušující posadit se ve fitku ke stroji proti dvacetiletému borci s poskakujícím ohryzkem a vyvalenou muskulaturou a bezostyšně cvičit rozvírače nohou. Když Radku u baru hra „má dáti – dal by“, omrzela, sklouzla z barové židle. Vladimír zaujatě oblboval magistrátního úředníka, který mu zítra dá štempl na mnohamilionovou zakázku. Pochopitelně, že jako výsledek řádně vypsaného výběrového řízení. Ale v tom Radka souhlasila s Vladimírem. Když ten moula dá vydělat, co by si pak u nás nemohl třeba koupit byt za babku? To byl normální obchod. Došla pomalu k hloučku kolem Vladimíra a mazlivě řekla: „Prcíčku, řekni támhletomu svýmu krásnýmu píárovi, ať si se mnou jde zatancovat.“
Vladimír ji zpražil pohledem. Ale ona se na něj přimáčkla a dala mu pusu na pleš. Odehnal ji jak komára. Ale Vladimírův tajemník už se plížil na vzdálenější konec baru a za chvíli se krasavec, co před chvílí dálkově zahřál v Radčiných kalhotkách, odtrhl od skleničky a vyzval Radku na taneček. Radka se postavila před primáše a křikla si o čardáš. Píár se mohl propadnout. Radka řádila jak černá ruka a on si připadal jako idiot. Na jednu stranu by si od paní ředitelové říct dal, ale před očima šéfa, to není zrovna dobrá pozice. Ředitelová si ho chytla pevně v pase a roztočila se s ním jako s kuželkou. Centrifuga podporovaná panáky v jejich hlavách vykonala své. Parohy dvanácteráka ze zdi šly k zemi. A kdo dřív dopadl, jestli parohy nebo tančící dvojice, nikdo raději nesledoval. Pohledy uhýbáky, pohledy uhýbáky, pohledy uhýbáky.
Vladimír odvedl v průběhu tanečku své klienty od nechutné podívané ke sklenici šampaňského. Pár bedýnek své oblíbené značky si nechal na dnešní večer dovézt z Francie.
„Jste nemožnej!“ plivla Radka po muži, který ji provinile sbíral ze země. Vytrhla se mu, narovnala na hlavě koketní sexyklobouček a odebrala se na toaletu.
Krásní píárové to mají těžké…
(Úryvek z románu Doktor Petarda)
To byla bomba. Je to z vlastní zkušenosti?
Petro, přečtěte si knížku, …je celá,…jak říkáte, bomba.
Camillo, jestli už se nepracuje na scénáři….myslím, že film podle knihy by byl docela zajímavý. 😉
Emmo, tak na to neumím odpovědět,….reagovala jsem jako čtenář, ale pozorný čtenář.
Mějte se hezky.
Camillo, také jsem reagovala jako čtenář, nebo to byl spíš momentální nápad (možná ovlivněn čerstvým dojmem z Románu pro muže).
Hezký večer.
Em
Emmo, mně bylo líto, že nemám odpověď.
Muži, to je nevyčerpatelné téma, ale Román pro muže k nám dorazí až za týden. Jen doufám, že nebudu “opožděná”.
Hezký večer.
Milé kolegyně. Na námětu pro film na základě knihy Doktor Petarda se už pracovalo, ale nejtěžší je sehnat producenta. Nemáte náhodou nějakého dobrého doma pod polštářem?:-)
Jene ,ráda bych pod tím polštářem něco co se podobá mužskému našla a nemusel by to být ani producent , ale bohužel místo zmandlovaného prostěradla je stále napnuté a neporušené. Asi se s tím ač nerada budu muset smířit….. A jinak mám vaši kouzelnou knížku o které je řeč objednanou na zítra , už se těším na sobotní počteníčko, má být hnusně venku , za to mile doma u knihy. včera večer s Ivanem Krausem byl prima , přinesla jsem si další čtivo ale od jiných autorů , od něho mám všechno co napsal. Moc jsem se bavila při jeho povídání o jejich rodině a pobytu ve Francii. Tak jo hezký den….
Eli, je to dost drsný román, ale prostě realita. Snad Vás neurazí výrazivo některých postav. Když si ségra román přečetla, řekla mi s výčitkou v hlase: “Jendo, ale u nás doma se přece nikdy takhle nemluvilo!” 🙂 Jen těžko jsem jí vysvětloval, že boss kasina holt nemluví spisovně a prostředí pop music není plné andělsky zpívajících dětiček… 🙂
Dobré počtení přeji!
A ještě něco: S tím prázdným prostěradlem vedle sebe nejste sama. Myslím, že takových je nás na Brejlích víc a přemýšlím o tom, že bychom o svízelích života “single” , tedy v jednom, případně o tom, co a jak dělat, abychom partnera našli, mluvili otevřeně a tuhle problematiku provětrali. Myslíte, že by byl zájem?
Po pravdě, těžké je najít partnera typu Oldřicha Nového, smutné je očekávat něco, o čem vím, že se nesplní. A jak je znát na tvém příkladu, Honzíku, ti praví jsou nedosažitelní 🙂
“single” je prý moderní. Nevím, vlastně proč jsem “single”. Začalo to tím, že jsem se zbavila šíleného manžela. Potom nějaký čas dát věci do pořádku a všemu nový řád a potom si uvědomíte, že už jste zvyklí na tento nový řád, že nemáte odvahu, či je to jiný pocit? A nakonec si říkáte, že je pozdě…
Mayo, konečně dobrá zpráva, jsme alespoň moderní.
Já si nemyslím, že je pozdě, ale bojím se, jak vztahu, tak samoty….
Nejste “single” v tom pravém slova smyslu. Single je člověk, který dá přednost kariéře a svým zájmům před soužitím a rodinou. Lidé osamělí, kteří rodinu nebo partnera měli, jsou jiní, o něco bohatší i chudší zároveň, ale určitě o stupínek výš. Zkusili to. Mají zkušenosti z partnerství a vědí víc, než single, který má jen představy.
Hani, pěkně jste to napsala. Děkuji