Když sněžíš

V ulicích chumelí
andělský peří.
Kdy ti zdvihnu límec
o kousek výš?

Až k ouškům studeným?
(abys mi neumrznul)
A kdy mi do dlaní
zkřehlých
vdýchneš
teplo svý?
S vůní poslední cigarety?
A zazvoníš,
jak zvonky na Loretě.
Že blázním!!
(Zmrznu! Bez rukavic!)
Budeme znít,
jak všechny
krásný symfonie
ve tvým rozhozeným pokoji.
Líbáním v parku
zasněženým
se sešeří
nezadržitelným.
Než mě
sebevražednou splátkou
ve svým náručí,
zas doma,
krásně,
bez milosti,
zlomíš v pase.
Syté políbím.
Až bezbranný
zas na mne
budeš tiše sněžit.

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)

    A doprčic,kde se vzalo, tu se vzalo, kouzelný brejle!! Jazzíku díky.. Hezký večer, taky se sněžením.. V parku, nebo i za oknem je pěkný.. Každý sněžení!je krááááásnýýýýý 🙂

Napsat komentář