Tak čtu
o čem píšou
básníci
v Čechách
a možná se mi to jen
zdá, ale psali tak
i před sto lety
o srdci
nabouraným
nepoznanou kráskou
o splavu
s límci divokýho pěnění
o spadaným listí,
bylo-li léto dost horký.
O mracích,
a často diadémech,
i perkusních
klepadlech
očí
o sladkobolu
z plivání
nezbedných
chvilek
na čekadle
váchnícím
po stehenní kosti
té plytkosti ???
N-E-V-Í-M,
kde jsou
ty správný
koule
a kde
opravdu vibří
břicho
zdivočelý ženy
na kočičích
hlavách
průjezdu,
na bednách
od margarínu
s leskem po dešti,
i v koutech
nejbližších
u tlamičky vysavače
na broskvi
s výhledem
až do nitra
šílení
i náhonu
pleti
i rtů
na divoký
vodě
s tonoucími chloupky –
i spolčení
na chodníku mlýnků.
N-E-V-Í-M,
kde jsou
ty správný
koule
mý první lásky
co si vykasala
sukni
spíš aby zatměla
čumily
s ptákem
od hořčice
a pejřím
pod prdelí
než aby promluvila
jen chvilku
o pětině
svýho žití
tý
neskonalý
náhody
mezi
lidmi.
Tak čtu
o čem píšou
básníci
v Čechách
a možná se mi to jen
zdá, ale psali tak
i před sto lety
jak podzim
z barev syčí
a stromy
mhouří
oči i v díži
kořenů.
Chlad je
a zůstane jím
jen
budeme-li
lhát
sami
sobě.
S básníky
na půl
žerdi.
Básníci v Čechách, ba i na Moravě a dokonce i Slezsku, psali před sto léty o tomtéž, co píší básníci dnes. Jiný je akorát jazyk český, (překládá se ze spisovné češtiny do obecného patajazyka, aby tomu mladí rozuměli), a jiný je i “tah na branku” současných literátů. Poezie dnes podobá se spíše literatuře faktu o utajovaných zákoutích autora. Totéž si ale budou myslet za dalších sto roků i o nás. Pokud nanastane, jak inzerováno, Konec básníků v Čechách. Do té doby, přátelé, pišme, loutnu stehenní kosti pevně svíraje. Jak krásné je lhát růžovému oušku!
JP
Růžově omrzlá ouška, to mi taky něco říká…
MILLE MODI VENERIS…
/podnájem/
Vzhledem k statisticky
uvažované délce
mé a tvé existence
a taky vzhledem k této
vteřině
ve které nalézáš se vedle mne
tak beznadějně chladná
musím chtě nechtě přiznat
že i mně je stokrát milejší
fungující realita
než zázraky
bez záruční
lhůty
Ovšem na druhé straně
jako každý beznadějný snílek
pevně věřím
že mi odpustíš
a necháš mě vstoupit
z tohoto příšerného pólu
přímo do teplých krajin
tvého objetí
a já slibuju ti
že příště
příště už doopravdy
vypůjčím si
když ne dokonalý
tak aspoň kvartýr
ve kterém se
topí….
http://www.bestwallpapers.net.ru/private/img/prikol/021.jpg
…ba:…zapomenulo se i básnické slova STRA- kvítí, vůní, slov;A které že ještě? Nenosí se dlouhé věty, protože než skončím větu je už čitatel myšlenkami jinde…
Ó, romantičtí písálkové dob dřív. Věděli jste, že knížka je odchodem do fantazie a každičké slovíčko je nános barvy ze které se skládá obraz děje.
ale básně zde:1*!
Tak romantiky a vůko,obrazného děje se nám při podzimku zachtělo. No prosím…
KLASIKA
Ovesné vločky Desdemona
káva Otelo
a pár kostiček cukříku
značky
Jágo
a den může začít
v tomto hotýlku
U Šejkspíra
kde úroveň
je vysoká
a ceny mírné
kde Jůlie všech váhových kategorií
v konfekčních róbách
na tělo
se neustále zaplétají
s vyžehlenými Rómey
rozmanitých národností
a všelikého
věku
Ovesné vločky Desdemóna
káva Otelo
pár kostiček cukříku
značky
Jágo
a opona se
zvedá
Je opět
vyprodáno…
http://kaifolog.ru/uploads/posts/2009-08/1250224729_056.jpg
.. a já jak jak svíčka blednoucí
žárlivostí si poprskávám:
Ta káva libě linoucí
v ní lžička utopená
v svém hoři hořkonoucí
svůj dožeh slávy dodělávám.
Jsem jenom svíčka
minoucí se slávy divadelního děje.
to se to tu ale pěkně rozjelo, páni!!! a že pak se nedá psát i serdcem plechovým a pěkně!!! A i duše se přidává bez růžovejch malovátek – tak jest dobře – to na Brejle patří – odvážné tlapy na hřbetě dnů – hladí, až to někdy bolí… jen tak dál…
ZRÁTY A NÁLEZY
Potom ji ještě líbal
na víčka
a ona řekla
z ů s t a ň
a tak si zapálil cigaretu
posadil se kraj válendy
a slyšel
jak kapky vody v koupelně
jí slibovaly
víc
PS
vrátila prý se krásná
uklidila nedopalek
ke vzpomínkám
a těsně před půlnocí
usnula
Schoulena
k televizi…
http://www.shodka.net/attachment.php?attachmentid=17550&d=1206921164
Zdalipak tiše
nechati jí spát
když noční můra
tech chlad přelétavý
jí vypráví co konce nemá:
Ještě včera jí líbal nohy
a dnes si na ně sedá chlad
začíná stáří se podobat
zatímco myšlenky, ty něžné víly
se na víčka jí přitulily;
Ach, krásné je, krásné milovat
zatímco tv přijímač
do rána bude zbloudile hrát….
…jen ještě chvíli otálím s ozvěnou // nejsem to já, pro koho tančí // není to pro můj zrychlený dech…//
A do propasti
bez myšlenek
i
absurdity
se propadáme
já
a
ty
fosfáty
místo krve
hosti
v přítomnosti
poprvé
naposled
a
zítřku
vytkneme
minulost