Dívka stojící modelem

Jmenuji se,
řekne a zamyslí se,
po času,
v němž mizí i geosynklinály
lidské paměti,
po letmých závratích,
po hoře Kozákov,
jež je plná drahokamů
z naplavenin Českého ráje,
po měsíčně pruhovaných
pstruzích říčky Brziny,
nakonec po klínech dívek
Oty Janečka.

Ráno seběhl k tůním;
přistávaly v nich
lodičky z kůry
s mnoha zářezy
na přední palubě.

Komentáře

  1. Holzelova napsal(a)

    zdravím pane krajane…jo u Brziny je nádherně….

  2. Jan Porizek napsal(a)

    Zdravím a přeji, pane Vladimíre. Lodičky z kůry nemívají pevných plavebních linek.

  3. anna napsal(a)

    Lodičky z kůry – tolik vzpomínek, jedna hezčí než druhá. I na ten pláč nad tou, která se převrhla a nedala se zachránit, a také na tátovo utěšování, se vzpomíná krásně. Vrátil jste mne do dětství, pane Stibore, díky moc.

Napsat komentář