Co se děje v nebi…

       Sotvaže vrznou panty u nebeské brány – kdoví, kdo je kdy mazal naposledy – křikne svatý Petr na hlouček postávajících: „Tak honem, pospěšte si, než si to ještě rozmyslím.“ Není ale předem vůbec jisté, zda postarší klíčník vůbec něco řekne, spíše jen blahosklonně pokyne hlavou.

    Má žena žije v přesvědčení, že se všichni v nebi jen modlí a září. A výjimečně se mohou juknout na zem v podobě andělů strážných. Když to slyšel přítel František, rozohnil se, zakmital mi před obličejem nervózně rukama.

     „Nic o tom nevíš!“ pronesl a přidal na důrazu, „nebeský život spočívá docela v něčem jiném.“

     Trochu jsem nechápavě pozvedl obočí, toužil jsem vědět, jak se věci mají.

     „Všichni, sakumprásk, co se dostanou do nebe, ocitnou se v nesmírné blaženosti, neustále v ní setrvávají, jako by splývali na průzračné mořské hladině, nemohou se nasytit boží lásky, i kdyby nebeský den neznal noc či měl více než čtyřiadvacet hodin.“

     „A co když se jim pojednou zasteskne nebo budou mít z ničeho nic dlouhou chvíli?“

     Františkovi má zvědavost nešla pod vousy, třebaže měl tváře dokonale vyholené a červenolící.

    „Proč by se jim mělo stýskat?“ durdil se, „ve svém pozemském životě se natrápili až dost, potřebují zažít něco nesmírně opojného, co je úplně vyvede z míry!“

      „Víš,“ pokoušel jsem se namítnout, „nepoznají-li tam nahoře nic jiného než stav věčné blaženosti, jak budou vědět, že jsou šťastní, nedostane-li se jim srovnání…“

      František znovu zakoulel očima. Z nejvyššího nebeského poschodí zcela jistě nemohou zahlédnout slzavá údolí, pole orná, ani válečná, v mlze jim splývají děti bez končetin v Sierra Leone i nesmírná bída v Indii, potažmo i v jiných koutech toho zpropadeného pozemského světa.

     Kéž by ti, co pobývají v rajských zahradách, vymysleli alespoň nějaký zázračný nebo božský lék, jak pomoci těm, od nichž odešli. Po návštěvě ve své staré vlasti by hned běželi za svatým Petrem, tvořili by kolem něj diskutující hloučky a nejodvážnější ze všech by přišli s připomínkou, že devadesát sedm procent populace na Zemi si myslí a je skálopevně přesvědčeno, že i v nebi by se našla nějaká ta chybička na kráse, nevycházejí tam například nedělní noviny.

     Svatý Petr už chtěl cosi říci, na poslední chvíli si to rozmyslel, nakonec nejbližší děti něžně pohladil po vlasech. V očím se mu cosi zalesklo. Mnozí by přísahali, že to byla slza.

Komentáře

  1. lukrecia napsal(a)

    Andělé v nebi hrajou na loutny či harfy, taky tam pořád pějí chóry andělské. Neznaboh klidně prohlásí, že je tam nonstop diskótéka. Pro muslima jsou v sedmém nebi připravené odalisky a on si užívá, protože se v životě pozemském angažoval při džihádu. JInak si neužil, protože chudý muslim nemá na manželku finance. Všem je slibováno nebe s nějakou zajímavou odměnou. Obvykle máme očekávat to, co tady nemůžeme mít. Někdy nám stačí, jestliže máme slíbené setkání s těmi, kdo odešli dřív. V nebi by měla být pořádná tlačenice, ale on si sv. Petr poradí. Jen nezapomínejme, jak je to v evangeliu – Armagedon není jen název filmu.

Napsat komentář