Blízkost

Valčík
tmy

podává
svý ruce

do kleští

milovaný
ženy

jsou slyšet
i lišky
ve vánici
klavíru…

Mý prsty
se rozeběhly
pěnou chrámu
až do zátylku

hasí v kloubech
jiskry
šelmích
ležení.

Horkost
puká
v suterénu
rtů.

Jazyky
ohýbají
zem
pod stehenní
kosti
kam už
neodtéká
déšť
ohořelý
slzy.

Vozy
žeber
smekly
překot
do dlaní.

Ložnice
kleká nahá
pod hlavami.

Z hnízd
vylétají
medůzy.

Žahají
slinou
sedmihlásky

čím blíž
je muži žena

čím víc jitro
v spáncích trne
únavou.

Je k neuvření
počítání
blízkosti

jsme-li
právě my

blízkost
sama.

Napsat komentář