Archa nelže

 

 Kudy se
odlupuje
výheň
sladkosti

 a kdoví
i z marnosnubný
zašívárny?

 Řemeny
vstaly.

 Kličkují.

 Roztahují
přezky.

 Třpytí se oka.

 Útlí
masa
puká.

 Svléká
motýly
i se
šrajtoflí.

 Vranky
vrní
tuší.

 Do lávy
zbouchli
kolibříci.

 Peří černá
na klepetech
noci.

 Z jazyků
zboží
vylétá…

 Krom
oděrky
podmořskýho
těla
NIC

nevoní…

 snad jen
Hvězdárna
mý lahve

 s rakvemi
podél
těla

 švihá koníky
s hřívou
v aspiku

 i něžností
průstřelnýho skla

 než se rozkočí
v tříslech
zřejmým
leskem…

 Várky rtů
zapadají
měkkostí.

 Tluče
do vrat
srdcový
král.

 Teče
odtud
neprodejná
hlína.

 Sníh už leží.
Neusíná.

 Smeká se
troufalost
v reflektorech
vorů.

 Běží
vysvlečená
krajina.

 Je všude procesí.
Chce život vzhůru.

 Košile
dusí
víru
pod
dešti.

 Kroky
oddalují
kroky

 tam

 kde
se
míjejí…

 Záď
k živým
vylamuje
mraky.

 I odtud
bude
pěnit
hrůza
v žilách
nevědomí.

 Jako bychom
byli
oba
znovu

 na počátku.

Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Dnes nežárlím
    na psané
    mám sílu muší

    dnes ohmatávám
    v mysli
    jenom stav
    duší

Napsat komentář