LEGRANDON na květen 2020:
-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!
Celý příspěvek
Legrandon na duben 2016
V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:
„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“
Celý příspěvek
Legrandon na prosinec
Stěžoval si děda u lékaře:
“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”
“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”
“Ne, jenom ať tolik nedupou!”
Celý příspěvek
Legrandon na listopad
Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.
Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.
Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.
“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.
Celý příspěvek
Legrandon na říjen
V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…
=
Celý příspěvek
Legrandon na září
žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?
Celý příspěvek
Legrandon na srpen
Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”
Celý příspěvek
Legrandon na červenec
Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”
Celý příspěvek
Legrandon na červen
Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”
Celý příspěvek
Legrandon na květen
„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“
Celý příspěvek
Legrandon na duben
To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”
Celý příspěvek
Legrandon na březen
Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:
1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.
Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂
Celý příspěvek
Honzíku, v jednom nádechu přečtené, kdo umí, umí 🙂
Ivet, děkuju, to víš, že těch pár slov potěší. Ale básničky člověk asi musí psát jako mimochodem. Vždyť to znáš. Ten, kdo na svém “básnictví” pracuje s vůlí usilovnou, drásá většinou čím dál větší lacinosti. Někdy mám pocit, že já nepíšu básničky, ale básničky píší mě. A protože jsem oproti svým začátkům dneska už spíš jen textař, napadá mě to většinou s nějakou melodií (asi blbou), a o svém básnění si nedělám žádné iluze. Žádná křeč. Někdy se člověk vysvlíká z kůže, protože sám potřebuje v sobě udělat inventuru, a někdy si z radosti hraje se slovíčky. Snažit se být Básníkem nemá smysl. Člověk vždycky píše v první řadě pro své potěšení, pro potěšení pár kamarádů. A není-li to jen psaní pro psaní, pak nás psavce očišťuje. V době, kdy tuny knih lámou regály knihkupectví a kdy se tak málo lidí zastaví a v klidu si vychutná verše, nemá smysl brečet, že lidi kolem nechtějí uznat, že ten který z nás je přece Básník s velkým B! Psaní je koníček a jen pár vyvoleným je dáno si jím vydělávat a nemuset se za takovéto vydělávání stydět. Důležitější než být básníkem, je snažit se být dobrým člověkem a moci se za sebe s klidem ohlédnout.
Básníků s velkým B – těch, kteří se jimi cítí býti, je u nás za korunu vagón. Básníků, kteří píší skrze ducha a srdce, těch není nikdy dost.
Hraní se slovy, to je ono.. tak to mám já. Pokud se ráno vzbudím a bezděky vytvořím rým, vím, že zrůžověl mi svět. Brumendo rozechvívá hruď i hrdlo, těch vnitřních melodií je škoda, nejdou zkopírovat, zaznamenat na pásek, nestahneš je mikrofonem.
Horší je ono vakuum, kdy máš pocit vyprahlé pouště, neslaných nemastných vět a říkáš si, tohle přece nikdo nebude číst a pak ti večer zazvoní telefon a ozve se stará paní s jedinými slovy “Piš, čtu tě”, a to ti je tak hezky 🙂