Všechno má svůj čas

Tma stiskla kolena
u mý hlavy

smích
proskakuje
otvůrky
pode dveřmi…

Maluju
na poslední kůži
ze svlečený
opice

která raději
tančila
nahá
než by se
podobala
komukoliv
z příbuznejch

a nejvíc
milovala koupel
v rajským
protlaku
a hladila ovce
umotaný
z makarónů

a zívala olivy
při každým malým
odpočinku

a pak se obula
jen tak
do vařenejch raků
a cupkala
všude
a někdy i po mý hlavě
pro všechny přívržence
opičího úsměvu

a vlnila se v bocích
potažených rtěnkou
jako mlýnek na maso

a já jako blázen
sypal  všude bílý magnezium
na to gymnastický srdce…

Maluju
na poslední kůži
ze svlečený
opice

která raději
tančila
nahá
než by se
podobala
komukoliv
z příbuznejch.

Až zas
– příště
– k smrti
unavená

položí hlavu
do mý lednice

dokončím
ten obraz.

Komentáře

  1. Helena napsal(a)

    Promiň te mi Pane Bušku,ale z tohodle jsem vedle jak tak jedle.To už si kečup,ani makaróny,natož opičky,nedám -:).Helena R.

  2. Peggy napsal(a)

    Helenko, jsme každý namícháni jinak, pokud dáte jiný, stačí obrátil list, nemusíme rozumět všemu, i když… dobré by to bylo, ale byla by to nuda. Mě se tahle opice líbí!!! Každá opice je zábavná, a když se unaví, bývá to dojemné. Je však potřeba mít i o něco víc fantasie, když se vydáte do neprobádané, ale krajiny, je však plná snů a obrazů. Jinak doporučuji klasiku..:-) Hezký den

Napsat komentář