Ještěření

 

Je tma.

Hnízda hřejí
sedmihráče
hrdly
zpěněnými
až do metliček
kostí
jak moc se
smí

být
bez jemnosti
v druhém…

Je tma.

Noc vleče
zapoměné
z hory loučí
až k perlám
sviní.

Polibek drnčí
do zálivu žeber
nevyhaslým hákem
(maso potmě bolí)

Krápou makovice tuží –
houstne řeka Bezvýhradných.

Odkud až kam
ti povím
o bezedný zvrácenosti

ospalýho
těla?

…slyšíš-li jen to, milá,
co se říká
o chvilce

ještěření.

Napsat komentář